Jakub Koumar | Články / Recenze | 19.06.2013
Nejtěžším údělem člověka je touha uniknout. Často totiž nemáme tušení odkud a kam bychom chtěli odejít. Jen se toužíme oprostit od stávajícího. Na cizí území. Ale zároveň aby toto cizí území klidu a pochopení bylo známé a domovské. Skrze vzpomínky pryč od vzpomínek i zpátky k nim.
V podstatě pořád jseš na cizím území.
Svou nevšední vizi skutečnosti oprašuje Kittchen po dvouletém čekání, kdy po přípravě Menu a Dezertu nechává skrze krajinu rozehrát rádiové vlny. Krajina je to tichá a chmurná. Zkroušená niternou apokalypsou. Zatímco předchozí deska poletovala na hranici uchopitelnosti, Radio se prodírá hustší atmosférou. Přestože jsou na Menu znatelné odkazy (Sobota), vzduch se rychle halí do prachu. Kolem nás se vynořují vzpomínky na pozadí jakéhosi rozčarování. Procházíme krajinou, kterou důvěrně známe, a zároveň víme, že je úplně jiná. Cizí. A uprostřed téhle vnitřní pustiny upadáme do nekonečné intro/retrospekce. Vše je zahaleno sterilní úzkostí a nezbývá než se pokoušet o navázání spojení. S někým, s něčím. Se sebou, se vzpomínkami. Ztraceni v minulosti, jež se děje-neděje, stala-nestala. Ztraceni v hauntologii.
Potom hoří i vrabec v hrsti.
Kittchen staví na vrstvení zvukových nejistot. Křehké melodie se zesilují a pomalu ztrácejí v ruchu a šrumu. Vtírají se do sebe a přitom si zachovávají jednoduchost a přímost. Jednou se ztratí v rozplývajícím fade outu, jindy jsou uříznuty bezcitným střihem. Jako vzpomínka, co nepokračuje. Celistvě provázaná plocha.
Album začíná docela překvapivě zvukem tenisových míčků, snad inspirace u Jakuba Zbořila. Ten se jednak objevil na Kittchenově remixové desce Dezert a jednak nedávno vydal sólovou minimal lo-fi desku, kde jsou tenisté jedním z nástrojů.
Vedle jemných i agresivnějších kytar a všemožných přízvuků, kuchyňského náčiní i mystického ambientu dostane prostor dream pop i způsob vyjádření podobný Prodavačovi. Texty jsou jak vytrhané z básnické sbírky, obzvlášť Fotr je majstrštyk. A deska skutečně zní rádiově. Od ruchů přijímače k příjemným melodiím nebo ztrácející se nostalgii i objevování nových informací.
Ale ty stejně věříš…
Přes jakousi pochmurnost Kittchen nerezignuje, jakkoliv na závěr zaskočí sdělení, že „je čas neběhat po poli s železnou tyčí…“. A i když neholdujete projasněným závěrům, očistnou bouřku budete vítat s otevřenou náručí, ačkoliv ta ještě úplně nepřichází. Hladina přítomnosti stoupá se silným pocitem, že víte, kde právě jste, a přijímáte toto místo.
Na první poslech se může zdát, že Kittchen od svého debutu poněkud poodskočil, ve skutečnosti ale prohloubil výraz a použil k tomu bohatou zásobu přísad. Spolu s ryzími texty a ucelenou myšlenkou je Radio horký adept na českou desku roku.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).