Jakub Koumar | Články / Recenze | 21.02.2014
Naše vlastní minulost je často rozporuplná. Pohled do ní bývá zkreslený současnou optikou, nic nedokážeme pozorovat takové, jaké to skutečně bylo. Vybavujeme si jen okamžiky, věci a pocity jako by oddělené od skutečnosti.
Rozdrobenou minulost sbírá Martin Evžen Kyšperský na třetí sólové desce Svetr. Jeho soukromničení je produkci Květů velice podobné - zvukomalebná struktura písní, spousta nástrojů, příjemné melodie a rozevlátý, nedbalý zpěv. Sólová alba ale kladou velký důraz na detail; nikoliv na duševní krajiny jako právě Květy, ale na konkrétno našich životů a prostředí, které vyplňují. Jeho otisky se rozsypaly po nahrávce a Kyšperský je obléká, byť si je vědom, že ne vždy musí být nutně pohodlné. Místy ho škrábou do krve, tak přidává i hojivou vlnu. Říkejme jí třeba abstraktní folk, písničkářský surrealismus nebo jen fantazie, jazyk Svetru dráždí příkrostí a zároveň uklidňuje zvukomalebností. Je utkán z poezie všední intimity.
I když je hudební složka s Květy spřízněná, vlákna jsou neposednější. Houstne podíl field recordings i důraz na jeho původ, Kyšperský ovšem nikdy nevystupuje z písňové formy. Melodie jsou příznačně načechrané a většinou příliš nevydrží, buď se svíjí pod dupotem přísného rytmu, nebo jsou rychle vycucnuty komínem, jindy se samy rozplynou. Do doprovodu jsou vpleteny ledabyle, často narazíte na vyčnívající nitku a špatné oko, na které se nemůžete přestat dívat.
Rozporná je nestálost alba. To, jak se spousta zvuků neustále vrtí a mění a zároveň se podřizují písním, vede k pocitu nekonzistence. Oproti jiným projektům je tu méně jedné převažující nálady. Nebýt střihu, do něhož jsou jednotlivé stopy zaplétány, nebylo by to na škodu, takhle je cítit, jak Svetr trochu škrtí u krku.
Vnímavá a imaginativní nahrávka, sebezpytujcí. Děti ze stanice Bullerbyn se dívají zpátky a jejich pohled už dávno není čistý a nevinný, Svetr zas při prvním nošení tak úplně nesedí a kouše. Věřte, že se brzo onosí. A buď si ho zamilujete a budete ho oblékat už pro ten příjemný pocit sounáležitosti, nebo ho zavřete na věky do skříně.
Martin E. Kyšperský – Svetr (Polí5, 2013)
http://poli5.bandcamp.com/releases
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.