Madebythefire aneb Jak debutovat po dvaceti letech

Plzeňští madebythefire nejsou nováčky, na jejichž album by se čekalo jako na zrození nové hvězdy. Spíš by se deska BUDET dala přirovnat k výbuchu supernovy, který náš malý vesmír obohatil o možnost poslechnout si madebythefire v celé jejich živoucí síle. A v tomhle případě se nejedná pouze o příměr, protože BUDET disponuje energií, kterou by lecjaká supernova hledala marně.

Může se zdát podivínské čekat s první deskou téměř dvě desetiletí, výsledek je ale o to zajímavější. Jedná se o velmi hutný materiál z předchozích let, dostatečně prověřený časem a živým publikem, který je tak bravurně zahraný, až vám ta bezchybnost kolikrát leze na nervy.

Z alba čiší tolik dravé energie, že už první vteřiny Flowers Power zarazí hluboko do křesla. Natož pak když dojde na Ferlinghettiho – pro ty, jimž tohle jméno není cizí, nebude problém spojit si hudbu s verbální, futuristickou ideou a ti, jimž to nic neříká, si i bez toho užijí parádní nářez. BUDET je doslova zahlcený zvukem, což téměř eliminuje možnost najít moment, který by nezněl plně a v němž by nebyly slyšet všechny nástroje. Dech beroucí vyváženost, nic se neztrácí a ničeho není přespříliš. Zapadá to do sebe neobyčejným způsobem a každý sebešílenější přechod zní jako rajská hudba. Toto všechno se s odzbrojující dokonalostí snoubí v Kytici, která nejenže nenudí ani jedinou vteřinu z celkových sedmi minut, ale má tak všeobjímající, kontemplativní atmosféru... ležím na louce v lehkém opojení, vpíjím se do hvězdné oblohy a chápu absolutně všechno.

Ovšem highlightem je Čarovějník, který jako by v sobě skrýval tři skladby najednou. A to je dojem příznačný pro celé album – skladeb slyšíte víc, než jich BUDET ve skutečnosti nabízí, což je kompliment. Ani dvouhodinová stopáž by nebyla mnoho.