Medvědí síla je i v náladové manipulaci (Grizzly Bear)

Brooklyn byl odjakživa centrem umění, a přestože se nejedná o přesný obraz tamní scény, je rodištěm svěžího hudebního vánku. Asi za to mohou nějací démoni v původně chudinské černošské čtvrti města jablek. Vlna poslouchatelného, šikovně zaranžovaného folk rocku nasytila fandy společně i vlčí kritiku před třemi lety v podobě nahrávky Veckatimest, v podobě manifestu zakouřených barů New Yorku, kde ještě před několika dekádami zahřívali židle vyznavači beatnické generace. Kdyby bylo minulé album od Grizzly Bear předčítáno podobně jako například Kvílení, vrcholilo by závěrem, který říká „This is a foreground, It is a foreground“, a perfektně tak vystihuje povahu desky s celou hudební filosofií téhle indie kapely.

Na novince jsme svědky náladového a významového přerodu. Svět je skrze tóny Shields zlejším, vážnějším a drsnějším zrcadlem, mixem výrazných kytarových riffů, psychedelických intermezz a působivých finálních aktů. Příkladně to ilustruje Sleeping Ute, jeden z nejpovedenějších albových openerů za velmi dlouhou dobu. Účinná kombinace kytarovky a noisové stěny jako osobní zpověď o dalším nepovedeném vztahu vyznívá osudově (I can't help myself) a jasně stanovuje směr. Za ambientní pomlkou, která uspává unaveným pohledem do prázdných nočních cest stékajícími kapkami čelního skla, následují zpěvné a popovější kousky odreferované sněhovými hlasy. Jedním z nich je povedená Yet Again, která se v závěrečném crescendu zajímavě nahromadí a vyčaruje hustou elektronickou bramboračku. Těch ale není mnoho a kapela stále operuje především s minimalistickými prostředky a prezentuje sound podobný předchozímu Veckatimest.

Album bezpečně a s jistotou vyplňuje hladovou mezeru na žánrové scéně. A vězte, že po kvalitním materiálu je v této branži indie folk/rock/psychedelic/popu sakra poptávka. Zvuk působí přirozeně, hudebníci jsou ve formě a nepotřebují nic předstírat nebo se chovat zajímavě - to nebyl nikdy případ Grizzly Bear. Jejich síla je i v náladové manipulaci s posluchačem, v nutkání opakovaného poslechu. Přístup k nástrojům, jejich vyladění a k celkovému komponování místy tečuje hranici dokonalosti, která ovšem leží velmi blízko posedlosti. Obě jsou společným jmenovatelem specifického hudebního otisku, podle kterého lze kapelu s jistotou identifikovat. Na první poslech jsou části dotýkající se minimalistické nirvány hůře slyšitelné, o to silněji udeří později, kdy se posluchač dostane doslova pod led. Skřípavé klavírní outro Whats Wrong. S grácií budovaná stavba Sun In Your Eyes.

Dostávám se k závěru alba, který jako bič švihne fanouškům do tváře, serve z nich bezpečnostní pásy a donutí je žebrat o další materiál, nové demo, další album. Briorovská Half Gate a dechberoucí closer pod názvem Sun In Your Eyes. Grizzly Bear mají konce zmáknuté a Sun In Your Eyes s promyšleným aranžmá a skvěle vygradovaným závěrem přesvědčí i ty nejzarytější odpůrce. Obrazně řečeno. Grizzly Bear vzali přednosti desky Veckatimest a zesílili je svěžími nápady, tvůrčí originalitou a udělali ze Shields jeden z nejzajímavějších hudebních počinů letošního roku. (A taky je to oblíbená kapela Jonnyho Greenwooda.) ((Kytaristy Radiohead.))

Charismatický Ed Droste se loučí s „Goodbye, Im never Coming Back“ ve chvíli, kdy je v očích posluchače silný paprsek slunce. Odchází, i když by mohl pokračovat. Ale nebude. Prozatím.