Tomáš Kouřil | Články / Recenze | 16.12.2019
Záře města slitá do jedné nekončící šmouhy líně ubíhající za oknem auta, postavy mladých lidí procházejících jakoby zpomaleně barevnými světly neonových nápisů, neurčitý náznak děsu tu a tam vykukující ze tmy mezi domy, a nostalgie po starých časech, v nichž si kousek svého snu může najít každý. Takový je podmanivý svět synthpopových Chromatics. Kapely oživující mimo jiné kouzlo šedesátých a sedmdesátých let, doby, kdy se do populární hudby začala ve velkém dostávat elektronika v podobě syntezátorů.
Chromatics mají sice old school feeling, našli si tak třeba cestu na soundtrack seriálového prequelu Psycha nazvaného Batesův Motel, nezůstávají ale u pouhého kříšení desítky let starých žánrů. Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech. Snad proto jejich hudba zdobí i oceňovaný snímek Drive nebo obnovené Městečko Twin Peaks.
Closer to Grey přichází po dlouhých sedmi letech od Kill for Love z roku 2012. Album Dear Tommy původně ohlášené na 2014, nakonec nepřišlo. Johnny Jewel, tvůrčí postava Chromatics, údajně zničil ještě před vydáním všechny fyzické kopie, protože s ním zkrátka nebyl spokojený.
Zatímco minulé album otvíral cover My, My, Hey, Hey od Neila Younga, novinka začíná předělávkou The Sound of Silence. Ruth Radelet nechává působit slavnou píseň stejně odevzdaným hlasem jako tenkrát Simon a Garfunkel, a naznačuje tak, v jakém duchu se ponese celá deska. Closer to Grey je zřejmě nejmelancholičtějším albem, jaké Chromatics nahráli, aniž by tím však ztratilo na síle. Když v titulní a zřejmě nejsilnější skladbě Closer to Grey zazní
You say the Word is raining colors
I see you are standing close to grey
You say you’ll never kiss another
I see you’re running away
ztrácíte se v pocitu smutku, z něhož se vám paradoxně nechce ven. Nejspíš proto, že i na něm samotném je něco zvláštně slastného. Snad je to tajemství a v něm kdesi vzadu schovaná naděje.
Closer to Grey vypráví příběh o tom, jak není doopravdy možné odejít od osudových věcí a vztahů, ačkoli nás třeba ničí. Příliš opravdové naděje v něm tedy není, na rozdíl od destruktivního vztahu s ním však můžete bez obav zůstat, jak dlouho chcete.
Chromatics (us)
Facebook skupiny
Chromatics - Closer to Grey (Italians Do It Better, 2019)
album na Spotify
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.