Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Záře města slitá do jedné nekončící šmouhy líně ubíhající za oknem auta, postavy mladých lidí procházejících jakoby zpomaleně barevnými světly neonových nápisů, neurčitý náznak děsu tu a tam vykukující ze tmy mezi domy, a nostalgie po starých časech, v nichž si kousek svého snu může najít každý. Takový je podmanivý svět synthpopových Chromatics. Kapely oživující mimo jiné kouzlo šedesátých a sedmdesátých let, doby, kdy se do populární hudby začala ve velkém dostávat elektronika v podobě syntezátorů.

Chromatics mají sice old school feeling, našli si tak třeba cestu na soundtrack seriálového prequelu Psycha nazvaného Batesův Motel, nezůstávají ale u pouhého kříšení desítky let starých žánrů. Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech. Snad proto jejich hudba zdobí i oceňovaný snímek Drive nebo obnovené Městečko Twin Peaks.

Closer to Grey přichází po dlouhých sedmi letech od Kill for Love z roku 2012. Album Dear Tommy původně ohlášené na 2014, nakonec nepřišlo. Johnny Jewel, tvůrčí postava Chromatics, údajně zničil ještě před vydáním všechny fyzické kopie, protože s ním zkrátka nebyl spokojený.

Zatímco minulé album otvíral cover My, My, Hey, Hey od Neila Younga, novinka začíná předělávkou The Sound of Silence. Ruth Radelet nechává působit slavnou píseň stejně odevzdaným hlasem jako tenkrát Simon a Garfunkel, a naznačuje tak, v jakém duchu se ponese celá deska. Closer to Grey je zřejmě nejmelancholičtějším albem, jaké Chromatics nahráli, aniž by tím však ztratilo na síle. Když v titulní a zřejmě nejsilnější skladbě Closer to Grey zazní

You say the Word is raining colors
I see you are standing close to grey
You say you’ll never kiss another
I see you’re running away

ztrácíte se v pocitu smutku, z něhož se vám paradoxně nechce ven. Nejspíš proto, že i na něm samotném je něco zvláštně slastného. Snad je to tajemství a v něm kdesi vzadu schovaná naděje.

Closer to Grey vypráví příběh o tom, jak není doopravdy možné odejít od osudových věcí a vztahů, ačkoli nás třeba ničí. Příliš opravdové naděje v něm tedy není, na rozdíl od destruktivního vztahu s ním však můžete bez obav zůstat, jak dlouho chcete.