Ondřej Oharek | Články / Recenze | 20.02.2022
Jane Campionová se prosadila filmem Piano (1993), za který jako vůbec první žena obdržela Zlatou palmu v Cannes. Její snímky se vyznačují jemnou kresbou komplikovaných postav a důkladnou studií světa žen. Po seriálu Na jezeře (2013-2017) se vrací k celovečernímu formátu, a to adaptací stejnojmenného románu Thomase Savage z roku 1967.
Příběh se odehrává v Montaně roku 1925. Bratři Burbankovi jsou úspěšní rančeři, Phil drsným chlapákem, George nenápadným kliďasem. Vše se změní, když se George ožení s vdovou Rose, která se i se svým náctiletým synem nastěhuje k nim domů. Pro macho kovboje Phila je představa ženské domácnosti noční můrou…
Propojení dvou různých žánrů – vztahového dramatu a westernu – je jednou z předností filmu. Panoramatické záběry nespoutaných prérií střídající se s tmavými interiéry upozorňují na střet mužského a ženského světa. Jenomže ve chvíli, kdy se agresivní rančer Phil začne sbližovat s citlivým a jemným Peterem, přestávají být tyto hranice jasné.
Hlavní postava, kterou v životním výkonu představuje Benedict Cumberbatch, není zas tak jednoduchá – za image tvrdého kovboje jsou dávná traumata. Philova komplexita se projevuje v kontaktu s dalšími postavami, zejména s Peterem, a skrytá homosexualita, kterou toto setkání probouzí, je dalším střípkem do rozpadajícího se ideálu „pravého“ muže.
Právě maskulinita a její podoby jsou hlavním tématem filmu. V obecné rovině ukazuje na masky, pomocí nichž se člověk brání před nepřátelským světem, až se zříká svých tužeb. Jenomže ani sebezapření nedokáže potlačit pudy. Philova potřeba dominovat pramení z jeho křehkosti, je to síla slabosti. A podobná odhalení lze pozorovat u ostatních postav. Jejich prožívání a vnitřní motivace se mění, což je vede k překvapivým rozhodnutím. Důsledky činů směřují k nečekaným zvratům a zdrcujícímu finále.
Jane Campionová potvrdila, že vyniká ve vykreslení vnitřních konfliktů. Vypráví tlumenými obrazy, jejichž prchavost nutí k pečlivému sledování. Klíčem k uchopení mnohoznačného snímku může být jeho název, přejatý z biblických Žalmů: „Vysvoboď mou duši od meče, mou jedinou z moci psů!“
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.