Obnaženou hudbu HLASkontraBAS zahaluje tajemství

Ridina Ahmedová a Petr Tichý zosnovali zvláštní, magický příběh. Jejich společné CD, nazvané pokorně HLASkontraBAS, je průzorem do hudby, jejíž řeč je nezávislá na pojmové a významové hodnotě slova či tónu. Vytváří si vlastní fonetickou i zvukovou symboliku. Není jednoduché ji rozluštit a zjistit, co ponor do nečekané hudební nahoty způsobí.

Hlas kontra bas. Temně podmanivý alt Ridiny Ahmedové proti drsné i kvílivé base Petra Tichého. Jejich společná hudební kolekce obsahuje osm skladeb, které jsou téměř všechny inspirovány dvěma smysly: zrakem či hmatem. Vínová evokuje mok, Po bouři fascinuje šamanskou melodikou, znepokojuje tichem a konejší v průniku mnohých hlasů. Černým lesem je harmonicky nejdrsnější, nejprogresivnější skladbou, Mustang je naopak animálním zvukovým obrázkem koně i jeho vzrušující tělesnosti. Letní se téměř tetelí parnem, Zvonová naopak zvukomalebně evokuje cinkání.

To by bylo samo o sobě trochu málo, jenže v hudbě Ahmedové a Tichého působí ještě velmi důležitý faktor: transcendence, mystika a původní magická funkce, která se v průběhu staletí vytratila.

Kontrabas Tichého dokáže být brutální i něžný, rozvlňuje svůj nástroj jako řeka svou hladinu do nekonečných smyček. Zaburácí přívalem smyků, strohých arpeggií, i šestnáctinových ostinátních pasáží, jindy zase konejší ve flažoletech, vibratech, pizzicatech. Stejně barevně Tichý využívá i tělo nástroje: poklepy, údery, šepoty a šelesty jsou svědectvím, co vše se dá vykouzlit ze dřeva.

Ridina Ahmedová svůj nádherně prokreslený, barevně mnohotvárný hlas používá jako nástroj komunikace s nevýslovným. Rozum je vystřídán fantazií. Není jako Iva Bittová zdrojem zázraků, spíše je svědkyní mezi světem věcí a zásvětím idejí. Ahmedová je hledačkou skrytých pramenů, Morgensternovou nenapsanou sbírkou i Hiršalovou apokalyptickou múzou. Třetím členem fúze je loopstation, který oba využívají velmi vynalézavě. Míra invence je vždy vyšší než zajetá šablona pro jednoduché vrstvení hlasů v intervalech. Ve stopách se objevují barvy, dýchání, hrdelní zvuky a další odstíny.

Ze vzájemné inspirace Ahmedové a Tichého vznikla hudba povýtce zádumčivá, zaumná i zasmušilá: je prosycena jazzem, spiritualitou, mystériem, ambientem i minimalismem. Chybí zde jásání, durové tóniny či euforie. Přesto je tato deska důvodem k velké radosti, protože tak krystalicky čistá, neposkvrněná hudba se dnes zjeví jen vzácně.