Články / Sloupky/Blogy

 Od Hadího pramene #3: filmové úvody, vtipy a moudra

Od Hadího pramene #3: filmové úvody, vtipy a moudra

Veronika Havlová | Články / Sloupky/Blogy | 07.07.2016

Během karlovarského festivalu si každý návštěvník vyslechne i pořádnou nálož řečí, které jsou často zbytečné, ne-li přímo otravné. Jen máloco dovede zkazit náladu před filmem tolik, jako rádobyvtipné či rádoby hluboké promluvy uvádějících. Obzvlášť když se táhnou a vy víte, že máte mezi projekcemi i tak nepříjemně málo času na přeběh.

Úvody na karlovarském festivalu jsou vůbec kapitola sama pro sebe. Nejmenovaná moderátorka ČT, která měla tendenci před projekcí odvykládat divákům děj včetně překvapivých zvratů, se tu naštěstí už pár let nevyskytuje. Marek Eben, jakýsi etalon karlovarských úvodů, bohužel v mnohých svých následovnících vzbudil dojem, že musejí být vtipní. Za každou cenu. To ovšem naráží na problém, že každý není Eben. Dokonce ani Ebenovi samotnému se to nepodaří pokaždé. A řekněme si upřímně, máloco je tak trapné, jako předem připravený vtip, samozřejmě i s dramatickou pomlkou na smích, který nepřichází. Ovšem odvrátit se od humoru směrem k myšlenkové hloubce taky nebývá nejšťastnější možnost. Dozvědět se před němým filmem, že jde vlastně o nastavené zrcadlo dnešní uspěchané době, kdy se lidé neposlouchají, skutečně není příliš objevné.

Je jasné, že z časových i dramaturgických důvodů není možné před filmy poskytovat erudovaný filmově historický úvod, jako tomu bývá třeba na LFŠ. Člověk by ale uvítal například nějakou drobnou zajímavost o přítomném tvůrci nebo o okolnostech vzniku filmu. Příkladem mohl být úvod k Malé sokolnici, v němž jsme se dozvěděli o režisérově čerstvém zasnoubení, kdyby ho ovšem Saša Michailidis předem neutopil ve zdlouhavé anketě mezi diváky, která sice nakonec vedla k předem připravené pointě (“Doufám, že až se vás někdo znova zeptá, jaký jste viděli dobrý film, řeknete Malá sokolnice…”), ale byla od začátku do konce silně nenutná.

Vůbec nejlepší a nejvtipnější úvody vznikají z momentální situace a postřehu přítomných. Dodnes si pamatuju na úvod jednoho amerického režiséra, který větou “Nazdar, jsem opilej, a co vy?” dostal na svou stranu všechny přítomné. Abych panu Michailidisovi zbytečně nekřivdila, spolu s překladatelem se postaral o velmi příjemný úvod k filmu Cválající mysl. Oba byli zjevně trošku unavení (a teď skutečně nemám na mysli společenskou unavenost) a hned od počátku začali kupit chybky a přeřeky. Dokázali z toho ale nakonec vybruslit tak elegantně, že je měl režisér Vandekeybus za komiky a navrhnul, aby jim byla udělena zvláštní cena festivalu za nejlepší úvod. Je zajímavé, že uvádějící dramaturgové sekcí dokáží být někdy ještě banálnější než uvádějící herci a moderátoři. Dozvědět se před filmem od členky dramaturgického týmu, že film vybraly, protože jim připadal dobrý, to by jeden nečekal. Dosud jsem žila v domnění, že jsou vybírány schválně filmy co nejnepovedenější.


Ale zanechme sarkasmu a věčného kritizování. Na karlovarském festivalu je vlastně typické, že je do jisté míry neformální, je v něm místo pro chyby, naopak pro kožené tváře a úzkostlivou profesionalitu je v něm místa minimálně. Navíc když je úvod trochu trapný, není pak takovým šokem nová letošní znělka se Zdeňkem Svěrákem. Takže směle vzhůru na další projekce, na další úvody, vtipy a moudra. Vždyť by nám ta ztráta lidskosti, v celém spektru její případné trapnosti nakonec snad i chyběla.

Info

51. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
1. - 9. 7. 2016, Karlovy Vary
www.kviff.com

na fotografii Otto Bell, režisér filmu Malá sokolnice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Preview: Le Guess Who? 2024

Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024

Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.

Šejkr #140: V obraze

Michal Pařízek 04.10.2024

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.

Šejkr #139: „I’m sure we’re not the only ones“

Michal Pařízek 20.09.2024

Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…

Šejkr #138: Prsten

Michal Pařízek 06.09.2024

Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…

Tak daleko, tak blízko: Mario „Dust“ La Porta (Psychopathic Romantics)

redakce 29.08.2024

Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.

Šejkr #137: V přízemí

Michal Pařízek 23.08.2024

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.

Válová a Janáček, abstrakce na třetí

Veronika Mrázková 13.08.2024

Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.

Top 5 Brutal Assault 2024

redakce 13.08.2024

Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.

Šejkr #136: Rutina nevadí

Michal Pařízek 09.08.2024

Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...

Šejkr #135: Post Vintage

Michal Pařízek 26.07.2024

Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace