Veronika Jastrzembská | Články / Recenze | 07.06.2022
Už je tomu deset let, co britští Alt-J vydali svůj pestrobarevný debut An Awesome Wave, který si rychle získal oblibu nejen u anglických posluchačů. Album obsahující hity jako Breezeblocks nebo Fitzpleasure dokonce získalo ocenění Mercury Prize a umístění v žebříčku top dvaceti nejposlouchanějších interpretů Spojeného Království v roce 2012. Následovala jemnější, citlivá nahrávka This Is All Yours a o tři roky později pak divoká, nesourodá Relaxer. Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.
Alt-J se opět do svého díla nebáli zakomponovat nepřeberné množství prvků. Na jednom místě se tak mísí jemné klavírové melodie, sborové vokály, operní árie, zvuky ulice, folk, smyčce v podobě houslí a cell, techno. Opravdu pestrá paleta může působit přitažlivě nevyčerpatelnou škálou možností, ovšem nutí také k obezřetnosti, aby výsledek dával smysl a jednotlivé elementy nesloužily jen k zaujetí pozornosti, ale měly i svůj důvod. Alt-J se tohle ne vždy daří.
Na nové desce lze jen stěží hledat nějaké jednotící, společné prvky. Každá píseň je v tom sama za sebe. Ano, stále je sice páteří téměř všech skladeb kroutící se uhrančivá basová linka, dunivé bicí, synťákový podkres a pro Alt-J typické a capella momenty, ovšem každá skladba má svůj individuální přístup a osobní zdobítka.
Ať už se jedná o úvodní Bane, kde Alt-J hned na začátku potvrzují svou obratnost v budování napětí a v práci s dynamikou, díky které dokáží zaujmout monumentálními, prostorově ohromujícími písněmi. Opakující se sborové vokály „I sold my soul“ vytváří spolu s mohutnými údery bicích a naléhavou kytarou poutavý, dramatický úvod. Velkolepost a pompéznost sálá téměř z každé skladby a vytváří tak zajímavé kontrasty s poklidnou Walk a Mile nebo jednoduše zaranžovanou Get Better. V té Joe Newman dosud nejotevřeněji a nejupřímněji vykládá své myšlenky a pocity a přibližuje bolestné ztráty, které umocňuje intenzivním opakováním veršů „I still pretend you're only out of sight in another room, Smiling at your phone.“
Alt-J se výběrem motivů odchylují od svých většinou neosobních, málo intimních zpovědí a kromě lásky a štěstí se teď věnují i temnějším tématům jako nemoc a závislost. Třeba skladba Actor přibližuje příběh neúspěšného herce závislého na kokainu, Bane zase vypráví o klukovi a neutichající myšlence na kolu.
Závěrečná Powders by určitě mohla být pohodovou, uklidňující tečkou na závěr. Bohužel ani tady si Alt-J neodpustili vylepšovátka v podobě nahrávky konverzace dvou lidí doplněné o zvuky vln. Výsledný dojem je rozpačitý, rozhodně se v této směsici experimentu najdou zajímavé, kreativní místa, naneštěstí na každé z nich připadá stejný počet nesmyslných pasáží.
Text vyšel v magazínu Full Moon #132.
Alt-J - The Dream (Infectious Music, 2022)
web
živě: Alt-J (uk)
9. 6. 2022 18:00
Power Station Holešovice, Praha
web koncertu
foto © se svolením Alt-J
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.