Jakub Koumar | Články / Recenze | 12.09.2013
Na skle brýlí se rýsují dva prolínající se obrazy. Naše oko a reflexe světa kolem něj. Zpoza brýlí nejsme schopni tuto koláž vidět. A přesto v ní, či za ní, žije každý z nás. Všichni nosíme brýle. Brýle jazyka. A album Milostný slabiky je jako sklo těchto brýlí, na kterém se rýsují dva světy.
Pokud byla dlouhodobá spolupráce Moniky Načevy s Jáchymem Topolem prodchnutá spíše ponurou introspekcí, básně Sylvie Fischerové stojí na pomezí vnitřního a vnějšího světa. Na tomto pomezí se střetáváme skrze jazyk s námi samotnými i vším kolem. Tomuto pocitu nahrává i komplexní a citlivá interpretace. Komplexní natolik, že se vyrovnává i dnes už trochu vousaté Fontanele. S tím rozdílem, že slabiky se takřka absolutně odklánějí od Moničiny postupné elektronické transformace.
K tomu jí pomáhá zručný kytarista Justin Lavash, jenž tak střídá dlouholetého kytarového gurua Michala Pavlíčka. A jelikož je Justin kytarový samorost, jeho hra zní podle toho. Dřevní a osobitý zvuk jeho fingerstylu je instrumentálně na vysoké úrovni a stejně nikdy netrpí přezdobeností. Vokál nikdy nepřekrývá a je cítit bluesově podkreslujícím charismatem. Kytara příležitostně mohutní přes efekty, chvíli zvoní bottleneckem a občas se i rozjasní. Během každé písně si Lavash stihne osahat snad celý hmatník. Někdy by člověk řekl, že i dva.
A to je z nástrojového doprovodu v podstatě vše. Zaskočeni? Po elektronické desce s Wrightem taková kytarovka? Jenže tohle není obyčejné písničkaření. Ačkoli v tomhle odvětví za poslední léta vyrostla jména osvěžující scénu, často dodržují jakýsi „kvalitativní“ standard. Slabiky na to jdou jinak. Melodie jsou sice dost živé a konkrétní (na což jsme si u Načevy už tak nějak odvykli), pořád ale nabízí dost zastřenosti a neurčitosti. A přitom si zachovávají spoustu „načevovské“ suverénnosti.
Trochu paradoxně působí nejsilněji místa, kde tahle osobitost ustupuje klidnějším a melodickým chvílím. Tam Monika citlivě vystihuje poetičnost veršů, doslova je rozezpívává. V porovnání s nimi působí nezřídka nastupující ráznost trochu jako klišé a snadno se oposlouchá. Naštěstí to neplatí vždy, písni Přes mříže naopak sluší. Nicméně některé recitační přechody by mohly být vynechány s tím, že méně je někdy opravdu více. Na druhou stranu tahle hra s vokálem k Monice prostě patří a skladby ozvláštňuje, byť se to občas může zdát jako laciná metoda.
Milostný slabiky je album plné vířící kytary a melodií pohybujících se na stejné hranici jako interpretované texty. Chvíli vnitřně křehké, chvíli neznámé a tajemné. Monika Načeva zhudebňuje poezii snad už od nepaměti a pořád se nezdráhá překvapovat. A aby vám elektronika nechyběla, k desce dostanete pořádný nášup remixů, o něž se postarali Steevie Weenie, Subject Lost, Jan Burian ml. a další.
Načeva & Justin Lavash – Milostný slabiky (Indies Scope, 2013)
www.naceva.eu/cz-milostnyslabiky.htm
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).