Články / Sloupky/Blogy

Preaching the Blues (and all that jazz) #7

Preaching the Blues (and all that jazz) #7

apx | Články / Sloupky/Blogy | 02.12.2014

Ještě jednou se otočím za Le Guess Who?, ale ne teď a tady, nýčko dnes v noci na Radiu 1 v Moonshine. Tak luxusní festivalový line-up si zaslouží lepší péči než jen písmenka, nehledě na to, že, jak říká kolega Básník, člověk akorát čte a čte a pak si jde sníst svůj jogurt. Nebo tak něco. Moonshine laďte od úterní půlnoci, končíme ve středu v šest ráno, ale to už budeme spát, a proto bude strana A k dispozici v podcastu na mixcloudu. Pokryto.

Shodou okolností mi stejný kolega poslal asi nejvtipnější klip, který jsem letos viděla (ačkoliv já jsem viděla asi jenom tři). A ten klip má senzační soundtrack. Je to Mr. Oizo a dá se to brát jako teaser na jeho novou desku. Odmítám dělat žebříčky, dokud to nevydá, protože to nehodlám celé přepisovat.


Dneska jenom pár postřehů, ještě pořád jsem nestihla naskočit do správného informačního kupé. Dostala se mi k uším novinka Jozefa van Wissema. Častý kolaborant Jima Jarmusche (naposledy dělal skvělý sountrack ke stejně skvělému filmu Only Lovers Left Alive s projektem Sqürl, celé dobré) se od loňska zase trochu vyklidnil a It Is Time for You to Return je (doslovným) návratem k tomu, co umí nejlíp: brnkat na loutnu. Veskrze instrumentální deska - ano, vím, že třeba v Love Destroys All Evil ve skutečnosti zpívá a v Invocation of the Spirit Spell dokonce bába, Yasmine Hamdan - uplývá v hypnotickém, příjemně monotónním rytmu. Nevím nic o technice, kterou Jozef používá, ale v pohodě strčí do kapsy všechny Alexandery Tuckery i Aidany Bakery, a to jsou přitom jinak fajn kluci.

Když jsem psala o tom joudovi z Animal Collective a o tom, jak se mi líbí to jeho nové EP, nevěděla jsem, že je to jenom předzvěst alba Panda Bear Meets the Grim Reaper. Netuším, kdo je grim reaper, a asi i proto vzniklo i tohle promovideo. Do Die Antwoord to má ještě daleko, ale na pandu slušné. Nová deska je podobně zábavná jako épéčko a navíc je na ní skladba Mr. Noah, hit jako prase, pardon my french. Ovšem třeba Crosswords je ještě lepší. Nevím, jestli je to deska, kterou bych si vzala na pustý ostrov, ale kdybych s sebou měla externí HDD o velikosti tera, tak klidně.


Než se ubytoval v Bohnicích, stihl mi frontman Wild Tides vecpat novou desku Christophera Owense jménem A New Testament, které dal předtím v recenzi ve Full Moonu plnou palbu. Udělala jsem chybu a stáhla si jeho starší desku, a ta mě tak vyděsila, že jsem to jméno okamžitě pohřbila. "Nééé, on vydává i úplný píčoviny! Sežeň si tu novou!!! Testament!" A měl pravdu. Kromě toho, že je to v cajku album (indie Buddy Holly pop'n'roll štýlo), dost to vypovídá i o Wild Tides... a možná i Jakubově rozpoložení.

Poslední tip je trochu tricky. Se zpožděním, ale přece jsem slyšela zářijovou desku Trickyho, Adrian Thaws. Líbí se mi to, hrozně. Hostuje tam Francesca Belmonte (singl Nicotine Love asi už všichni kromě mě znají) a v tracku Keep Me in Your Shake sampluje Mad Season (ve skutečnosti Heaven Beside You od Alice in Chains, ale tady vidíte, jak funguje paměť). Čili pokud jste, jako já, zaspali, tohle vás může probrat. Yo, nigga.

A teď k problémům s kupé. Před pěti lety šel do kin film Mr. Nobody (u nás Pan Nikdo). Točil to Jaco van Dormael v šílené kanadsko-belgicko-francouzsko-německé koprodukci, ale hrajou tam Diane Kruger a Jared Leto a je to sci-fi. Dost super sci-fi, nutno dodat. A Leto má kurva hezké oči! Ale to není důvod, proč je ten film dobrý, on se tam ostatně málokdy objeví v "současnosti". Je to o různých Schrödingerových kočkách a dál nebudu spoilerovat. Pro fanoušky Věčného svitu neposkvrněné mysli. Hodně tak. Plus skvělé masky (Leto ve 117ti letech vypadá normálně, narozíl od DiCapria v J. Edgarovi, kde mu paradoxně nebylo ani 80) a obviózní, ale parádně složený soundtrack (Buddy Holly, Erik Satie, Where Is My Mind? od Dust Brothers, Mr. Sandman v různých verzích, Rum and Coca Cola nebo Otis Redding). Boží. Torrent, šup, fakt.


Ááá nakonec. Čtenářům zinu netřeba představovat, ale stejně mi to nedá. Noví Faith No More, singl Motherfucker. Bohémská rapsodie roku 2014. Abych ocitovala klasika: Myslím, že hudebně budou mít Faith No More zajímavější songy, ale tohle žeru taky.


Info

Preaching the Blues (and all that jazz) #7
Mr. Oizo - HAM / 80%
Faith No More - Motherfucker / 85%
Jozef van Wissem - It Is Time for You to Return (Crammed Discs, 2014) / 70%
Panda Bear Meets the Grim Reaper (Domino, 2015) / 75%
Christopher Owens - A New Testament (Turnstile, 2014) / 70%
Tricky - Adrian Thaws (False Idols, 2014) / 70%
Mr. Nobody (r. Jaco van Dormael, 2009) / 90%
VA - Mr. Nobody UOST / 95%

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

5 zimních písniček pro tichou noc podle Full Moonu

redakce 22.12.2024

Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.

Šejkr #145: Peříčka

Michal Pařízek 13.12.2024

Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.

Proč je jetel špatným křesťanem? Protože si nepřeje být spasen. (Gurumánie)

Minka Dočkalová 12.12.2024

Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.

Preview: Le Guess Who? 2024

Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024

Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.

Šejkr #140: V obraze

Michal Pařízek 04.10.2024

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.

Šejkr #139: „I’m sure we’re not the only ones“

Michal Pařízek 20.09.2024

Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…

Šejkr #138: Prsten

Michal Pařízek 06.09.2024

Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…

Tak daleko, tak blízko: Mario „Dust“ La Porta (Psychopathic Romantics)

redakce 29.08.2024

Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.

Šejkr #137: V přízemí

Michal Pařízek 23.08.2024

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.

Válová a Janáček, abstrakce na třetí

Veronika Mrázková 13.08.2024

Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace