Rejžák #7: Pečený králík à la New Order

Sedmý Rejžák je tady. Mimo jiné mezi námi vyvolal debatu o tom, jaké skladby jsou pro náš formát až moc obskurní. Nakonec jsme se přes lehký nesouhlas části Rejžáků rozhodli skladbu Singularity od New Order zremixovanou Liars zařadit. Výsledné hodnocení vůbec nedopadlo špatně, zato pohořel Vladimir 518 se svojí ocelárenskou elegií Ať se to neposere. Když už i takový znalec hip-hopu, jakým je Karel Veselý, napíše „Tady mám neodbytný pocit, že se to už bohužel posralo“, bude asi něco opravdu špatně.

1) Amanda Palmer: Machete

lenka marie: Emotivní Amanda, za kterou nedokážu kopat bezpodmínečně, nakonec mě ale vždycky sbalí. Serou mě pózy s dítětem na záchodě klubu, s mačetou a dítětem na mořském břehu. Písničky zakončuje pořád stejnými háčky a melodie je amalgám všeho předchozího. Jenže emoční nevyrovnanost, vyhrocenost, naléhavost na na na na… Vždycky mě sbalí, mrcha! (4)

karl: Amanda umí být pěkně otravná a zarputilá, když jde o její „spravedlivý“ boj s hudebním průmyslem. V Machete je ale jen zarputilá - v tom, jak chce vyzpívat svůj smutek ze smrti kamaráda. Ten příběh je americky dojemný, ale písnička skvěle funguje i bez něj. Jen moc nechápu, proč tenhle kabaretní punk-pop musí trvat šest a půl minuty. (4)

maxim: Šest a půl minuty? Chápu rochnění si ve vlastní bolesti, jen nevěřím na patetické oblouky a přihrávky k refrénům, jakkoliv duševní propady a vzepětí jsou běžné. Vypočítaná písnička má trochu nespočítaný rozsah. K obalu: kdybych si měl v téhle metafoře vybrat, jestli chci být šavle, nebo dítě přisáté na prs (Amandy), tak bych asi chtěl být dítě se šavlí v ruce. Řekl bych ji, ať dá ode mě ruce pryč, hodí mě do moře a jde do si po svých. Písničkách. (2)

blueskin: Přesně vím, jaký typ emocí bych měl u skladby, jako je tahle, cítit. I když to ale poslouchám furt dokola, nějak to se mnou nic nedělá. Asi je tu toho na mě prostě moc - moc nástrojů, moc hudebních přemetů, moc básnických obrazů, s jejichž interpretací si ne vždycky vím rady. (3)

adam: Flashback z dětství: kdykoliv se dospěláci začali bavit o smrti, atmosféra u stolu zhutněla a napětí se dalo krájet líp než plátek dušeného hovězího na talíři. Nebylo mi v tom dobře, zkoušel jsem to odlehčit a usmát se. Byl jsem ale kárán, že tohle je smrt, nic, čemu bychom se měli usmívat, natož smát, bla bla bla. S Amandou se cítím podobně. Bobřík pláče a chce, abychom plakali s ním. Mně se ale nechce. (3)

2) Andrew Bird - Left Handed Kisses (feat. Fiona Apple)

lenka marie: Po tolika letech je Fiona ještě pořád naštvaná a sluší jí to. (4)

adam: Když si se ženou vjedem do vlasů, nemíváme tendenci dělat cokoliv jinýho, vytahovat housle, zase je záhadně schovávat a držet místo nich v rukou kytaru… Tohle je ale inspirativní. Při příští hádce třeba konečně začnu montovat tu knihovnu, na kterou se chystám už rok. (3)

karl: Jsem samozřejmě rád, že se Andrew Bird po letech v undergroundu dokopal ke skladbě s někým slavným, kdo by ho mohl posunout někam výš. Zaslouží si to. Tady ale mám nějak pocit, že on i Fiona zpívají každý jinou píseň. Jdu si radši znovu pustit jeho nejlepší desku The Mysterious Production of Eggs. (2)

maxim: Já moc nevěřím na kňourající medoprdky, pokud nejde o Troye von Balthazara. Tohle sice funguje lépe než Adrewův duet s Annie Clark (Lusitania), ale zároveň ještě hůře. Na druhou stranu Fiona Apple je jedna z mála holek, se kterou bych se chtěl hádat do krve a pořád bych ji miloval. I po smrti. (2)

blueskin: Jestli nějakou uměleckou formu bytostně nesnáším, tak je to klasické (čti činoherní) divadlo. Tohle je převedení téhle formy do podoby popové písně a ani Fionin kukuč nedokáže zakrýt vyprázdněnost toho, co se tu odehrává. (2)

3) Vladimir 518 - Ať se to neposere! (feat. CTRL Priss)

maxim: Tohle já ocením, a nejen proto, že jsem vyrostl ve válcovnách plechu. „Ať se to neposere“ jsem si říkal skoro každou šichtu, když si ze mě dělali staří fotři prdel a já chodil na svoje místo stavět si holku. Lokace, beat, text plný důvtipných vulgarismů, kluci ve svých rolích, robotka. Jakože robota i holka robot, neumím to tak šikovně říct jako oni. „Vítej doma a zavři dveře, jsem celej den jen tvoje, máme sen…“ Pokud je tohle písnička o ideální ženě, kterou je třeba složit ze tmy, patřím do jedné party. Nejlepší písnička pro dvanáctileté kluky, takže jestli nevadí, tak bych navzdory naší stupnici dal: (12)

adam: Narodit se nám teď dítě, modlím se za totéž, co Vladimír. Ze špinavých plen mám husinu, bobík na koberci mi přivádí stav klinické smrti. Bože, ať se ten náš drobek (TO) neposere! Už takhle sotva stíhám mýt nádobí. A spát. A psát. (3)

karl: Tady mám neodbytný pocit, že se to už bohužel posralo. A není to jen problém toho, že klip je o několik tříd lepší než track. Beat z kategorie generický, Vladimír mluví o věcech, který jsme už od něj slyšeli tolikrát a patos by se dal krájet. (1)

blueskin: Málokteré slovní spojení mi dokáže obrátit oči v sloup s takovou spolehlivostí jako „český rap“. Hrozně bych si přál, aby mi to jednou docvaklo a abych mohl o podobných věcech napsat aspoň něco pozitivního. Zatím mi to ale přijde stejné, jako kdyby se Jiří Fajt rozhodl vystavovat v Národní galerii kresby předškolních dětí - tj. totálně mimo jakékoli myslitelné kritické kategorie. (1)

lenka marie: Vydržela jsem po „moje duše je hnus, jsem drzej čurák v káře.“ Jsem hlupák a kašpar a nestydím se za to. Trochu si vypláchnu sluch: https://youtu.be/3Z2WGslFV2I. (0)

4) The Last Shadow Puppets - Everything You've Come To Expect

blueskin: Takový to, když vás jediná skladba donutí stát se fanouškem nějaké kapely, kterou jste do té doby úspěšně ignorovali. Tohle jsou tři minuty indiepopového nebe (plus minuta šumění moře). (4)

lenka marie: Zdá se, že text je prošpikovaný spoustou odkazů na naprosto nepodstatné věci. A hudba je pro taková příjemná selanka. Zapnu, vypnu, další. Dylan Moran se umí topit lépe, viz https://youtu.be/ENqpqlqS1Qk. (3)

karl: Když jsem to poslouchal poprvé, běžel mi v druhém okně fotbal a zrovna v té pasáži se smyčcemi vykřikl reportér „Gól“. Při dalších posleších mi to tam pak už samozřejmě chybělo, tehdy poprvé jsem měl pocit, že se ve skladbě alespoň něco stalo. (1)

maxim: Další pomalý šukáníčko? Úplně tomu rozumím, protože když jsem s holkou, pořád mám takový pocit, jako kdyby ona byla nahoře a já byl zahrabaný až po bradu v písku, který je těžší než celá gravitace, ona mě líbá, já chci dál, já chci hloub (haha), načež se ona zvedne a odbíhá pomalu a daleko z toho zenu sexu, mě zaplavuje moře, utápím se v bezbřehé nicotě… Vím o malých smrtích stejně jako smrtka. Teda stejně jako The Last Shadow Puppets. Nesnesitelně prázdná onanie. (0)

adam: „A ten facesitting jako nic?! Hej, kam to běžíš?!“ (1)

5) New Order: Singularity (Liars Remix)

blueskin: Že elektronika Barneyho hlasu svědčí, dokázalo už jeho spřažení s 808 State začátkem 90. let. Tohle mě baví mnohem víc než originály New Order z období po desce Get Ready, jejichž poslech představuje rok od roku větší utrpení. (4)

karl: Začínám mít pocit, že Liars se můžou jen šťourat v nosu a stejně z toho vznikne něco fantastickýho. Tenhle narkotický electro trap není výjimkou, jen ten zpěvák a ty laciny synťákový melodie mi moc nesedí. Počkat, on je to vlastně remixa… (3)

lenka marie: Víte, já New Order neposlouchám. Do té míry, že jen tuším, že jde asi o nějaké kluky z Británie. Tedy můj názor má velkou výpovědní hodnotu. Dobrý, no. (4)

maxim: Poslední deska New Order Music Complete není vůbec zlá, jakkoliv není kompletní. Singl Singularity funguje, jak má, elektronikou poháněný postpunk i s uvěřitelnou schízou v zátylku. Liars vytáhli tu schízu jako páteř z králíka a nabalili na ni současnější zvuky. Krásná ukázka toho, jak rozvíjet pětiminutový song, aniž by se opakovali nebo šťourali v nose. (4)

adam: S New Order jsem na tom jako Lenka a možná ještě hůř. Abych proto neplkal z patra a zachoval si relevanci, toho Maximova králíka doporučím nafiletovat, zabalit do slaniny a dát péct pěkně ze všech stran do zlatova. Podávejte se štouchaným bramborem a pár lístky rukoly na ozdobu. (3)