Jakub Šíma | Články / Recenze | 13.10.2014
Kevin Martin, hudební chameleon a stálice britské elektronické scény, má už přes dvacet let v popisu práce překračovat žánrová omezení a citlivě kolonizovat dosud neznámá teritoria. Z inspiračních vod dubu, industrialu, hip hopu či dancehallu se postupně nořily projekty Techno Animal, Ice, King Midas Sound či aktuální The Bug. Inspirační různorodost je z druhé strany sjednocena místy až experimentálními postupy a důsledným pohybem po temnějších koutech hudební produkce. Kombinace, která alespoň zhruba vymezuje základní tahy autorského rukopisu.
Šest let trvalo, než Martin přišel s nástupcem oceňované London Zoo. Novinka Angels & Devils proti sobě staví dva početně stejně zastoupené tábory reprezentované dvěma polovinami alba. Zatímco prvních šest tracků se nese na vlnách trip hopu, ambientu a elektroniky, kterými prosvítají melancholické až meditativní nálady, druhá polovina je plná časovaných beatových detonací, rytmického běsu a nemilosrdných vokálů. Martin dokáže obě půle autorsky propojit, přesto se může stát, že podle nálady si poslechnete právě jen jednu z nich. Jestliže andělskou šestici lze použít při dlouhých nocích jako doprovod k počítání oveček, ďábelský půltucet je prototypem industriálního inferna a příčinou kaluží potu na tanečním parketu. Intimní polohy hostů jako Liz Harris nebo Gonjasufi jsou střídány sbíječkami typu stálého spolupracovníka Flowdana nebo Death Grips. Tam, kde Gonjasufi úpěnlivě volá o záchranu, přichází Flowdan s hmatatelně démonickou polohou jako ve stopě Fat Mac, kde basovou vlnou jaderného přílivu přispěl také duchovně spřízněný Justin Broadrick. Dokonce ani Death Grips nejsou v této konkurenci položkou, která by projevem vyčnívala mezi dalšími démony. Varhany se potkávájí s tunami betonu a špíny, v pozadí je cítit tradiční dubové cítění, na které se roubují dubstepové inovace, ragga vokály i rapová průraznost. Výsledný hybrid je však díky autorské pečlivosti v obou polovinách nadmíru soudržný. A stejně jako dříve se ve středu dění objevuje specifický a dlouhodobě cizelovaný kopák.
Emocionální bipolarita desky se snadno může stát pastí na posluchače. Přesto je Angels and Devils originální a výživnou zastávkou v Martinově hudební evoluci. Způsob, jakým britský producent ilustruje dystopické rozměry současnosti, ani tentokrát neztrácí na intenzitě a působivosti.
The Bug – Angels & Devis (Ninja Tune, 2014)
www.facebook.com/thebugofficialpage
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.