Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 30.04.2015
“Já měl tři světy - hudbu, fotbal a módu - všechny se propojovaly,” říká v rozhovoru, který vyjde v červnovém Full Moonu, Paul Weller, ikona ostrovní scény a jeden z velkých vzorů britských kytarovek posledních třiceti let. S trochou nadsázky bychom takhle mohli ostatně definovat celou Velkou Británii, záleželo by jen na pořadí třech klíčových slov.
Paula Wellera jsme nedávno ve Full Moonu zmiňovali v rámci jeho decentního beefu se Sleaford Mods. O žádný skandál nešlo, spíš o přátelské pošťuchování na dálku, ostatně v jistých kruzích v Anglii padá slovo cunt v každé druhé větě, a koneckonců nejen tam. Saturns Pattern, novinka Paula Wellera, je trochu jiná než předešlá alba, ale zase zpropadeně povedená. Tohle všechno se dozvíte právě v červnovém čísle, dneska pojďme nahlédnout trochu do historie.
Punkový kontext je jasný, stejně jako vlivy soulu, The Beatles nebo The Who. Sám Weller tehdy nijak nezapíral inspiraci v Dr. Feelgood a hlavně jejich kytaristovi Wilku Johnsonovi. The Jam vyrostli velmi rychle.
Sound Affects patří k nejlepším deskám The Jam, třeba i kvůli tomuto singlu. Legenda říká, že tenhle song napsal Paul Weller během patnácti minut cestou z hospody.
Z punkových klubů na diskotéku to jde někdy rychle, The Jam tam skončili, ani nevěděli jak. Na posledním albu The Gift už to notně skřípe, ale Precious je pořád parádní.
Zlatý osmdesátky. Dneska je to legrace, ale tenkrát? Na tuhle mikinu by možná Paul Weller sám rád zapomněl. Remember Billy Elliot?
V době naplno rozjeté britpopové války se všichni protagonisté shodli snad jen na jednom jediném jméně - Paulu Wellerovi. Snaživí mladíci Wellera bavili, občas si někoho pozval na nahrávání desky a v hitu Champagne Supernova si dokonce zazpíval ve sboru. Hlavně ale v polovině devadesátých let vydal tři skvělá alba - Wild Wood, Stanley Road a Heavy Soul. Mladé pušky nestačily.
Předposlední deska Sonik Kicks z roku 2012 a razantní změna zvuku. Psychedelie jako hrom.
Nové album Saturns Pattern, zase trochu jiné a zase skvělé. Paul Weller je dávno britskou klasikou. Stejně jako hudba, móda a fotbal.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.