Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 17.12.2021
Konec roku. Klasika. Jako by toho stresu nebylo celý rok dost, na závěr si to vždycky ještě vyšperkujeme. Letos mi to celé připadá více vyšponované, možná to je tím, že je podzim nahoru dolů, možná objemem věcí, které se nepodařilo dotáhnout, možná je to vlastním nastavením. Nebo to jen hůře snáším. Odmítám nad tím přemýšlet. Lednový Full Moon už se pomalu klube, v pondělí ho pošleme do pece a bude chvíli klid. Nebo ne?
Konec roku rovná se taky bilancování. Vždycky jsem měl rád nejrůznější výroční žebříčky, přehledy. Ne, hudba není atletika, ale zároveň se toho v nich dá hodně najít. Nového i překvapivého. Nikdo nemůže stihnout během roku všechno a na dost věcí se v přívalu nových vjemů snadno zapomene, některé desky zase potvrdí čas nebo mnohdy opomíjená odmlka. V lednovém čísle najdete tradiční hlasování redaktorek a redaktorů Full Moonu, letos to vyšlo zajímavě, těšte se. Dochází mi, že jednou z desek, ke které jsem se letos možná nejčastěji vracel, je výběr více než třicet pět let starých nahrávek italského skladatele Tiziana Popoliho, které vyšly pohromadě až letos v lednu. Příčina? Těžko říct, snad je tím, že tyhle často letmo nahozené většinou elektronické miniatury jsou nějakým zvláštním způsobem čarovné, rozkošné a… přítulné. Právě blízkost člověk v podobně vypjatých obdobích potřebuje nejvíc. Obvykle mívám záseky na nových deskách, ale pro letošek je to vlastně příznačné. První půlku roku jsem strávil s Galaxie 500, posledních pár týdnů zase hlavně s The The nebo The Waterboys. Že by tohle bylo bezpečí?
Žebříčky taky připomínají, že v posledních letech spěcháme až moc. Kdy vyšly první, na konci listopadu? Vážně je potřeba bilancovat, uzavírat něco nebo zbavovat se nepohodlné číslovky v letopočtu natolik přitažlivá? Nebo jde jen o snahu mít to za sebou? Přijde mi, že bychom některé věci měli nechat doznít. Dohrát. Poslední dva roky nás troše pokory mohly naučit, i když já s vrozenou netrpělivostí mám co vykládat. S tou jsem letos bojoval hned na několika frontách a na některých ještě bojuji. „My minds extends,“ zpívá Cathy Lucas ve skvělé skladbě z bohužel poslední desky projektu Tomaga – mimochodem jedné z těch letošních, na které jsem zapomněl a objevil si je pak pro sebe ještě jednou. To je přesné. Dopisuju a myšlenkami už jsem na cestě na večerní koncert Katarzie. Poslední letos. Najednou přichází nový email a... první PF. 16. prosince.
Bilancování znamená jistou míru bezpečí, možná větší, než by se mohlo zdát. Kategorie vyřízeno, hotovo. Vybaveno, jak říkají na Slovensku. Pointu v tomhle sloupku nehledejte, snad jen v tom, že patří k pořadu, který je první z letošních bilančních. Dobrého toho vyšlo příliš, do dvou hodin to vměstnat nelze. Možná ani do čtyřech. Pokračování na Silvestra, Zdeněk Lichnovský říkal něco o „slavnostnějším“ díle, ale na to nejsem dobrý kandidát. Ne že by nebylo co slavit, ale nechceme to přece udělat příliš brzy.
Dneska best of 2021, díl první. Samozřejmě striktně osobní. „Cítí se bezpečně“ s Curtisem Hardingem, Tomaga, Denisom, Nun Gun, Tizianem Popolim nebo Janet Kay.
Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.
foto © Robert Frank
Tracklist:
Little Simz – Introvert
Sons of Kemet – Hustle
Nun Gun – On Neurath's Boat (feat. Farbod Kokabi & Mourning [A] BLKstar)
QOQEQA – Puntea
Tomaga – Very Never (My Mind Extends) [feat. Cathy Lucas]
Squid – Narrator feat. Martha Skye Murphy
God and Eve – Death
Death Is Not the End – Pirate Night Out
Dax Pierson – Catch
Emma-Jean Thackray – Spectre
Thiago Nassif – Pele de Leopardo (Cornelius remix)
Death Is Not the End – High Fashion
Gazelle Twin & Nyx – Fire Leap
Arooj Aftab – Last Night
Leanne Betasamosake Simpson – Viscosity
Sinead O’Brian – Kid Stuff
Plusminusnula – V mracích
Death Is Not the End – Until Further Notice
A Place to Bury Strangers – Playing the Part
Hannah Peel – Ecovocative
Burgr/Štrpka – Na konci tmavej chodby
Tiziano Popoli – Bruciare la Notte
Tindersticks – You’ll Have to Scream Louder
Greentea Peng – Nah It Ain’t The Same
Curtis Harding – Hopeful
Jaimie Branch – Nuevo roquero esteréo (live)
Death Is Not the End – Are You Sure?
BLK JKS – Yoyo ! The Mandela Effect / Black Aurora Cusp Druids Ascending
Fvkc_Kvlt – Zvon
Janet Kay – Silly Games (Lovers Rock edit)
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.