Akana | Články / Recenze | 15.12.2013
Západoafrická loutna ngoni má v osobě Bassekoua Kouyatého na hudební scéně svého právem nejviditelnějšího ambasadora. S každým albem včetně novinky Jama Ko jeho hvězda stoupá, a jestliže se předchozí I Speak Fula dočkalo nominace na Grammy, dá se i tentokrát s nějakým oceněním počítat. Ale čert vem metály od showbyznysu, album je i bez nich skvostnou ukázkou Kouyatého hráčského i skladatelského mistrovství, překypuje energií i mnohotvárností a v neposlední řadě po svém upozorňuje na smutnou realitu současného Mali.
Ngoni je opět středem pozornosti a týká se jí i nejzásadnější inovace ve zvuku kapely. Tradiční griotský nástroj Kouyaté nejen opovážlivě elektrifikoval, ale výsledný neobyčejně průrazný zvuk ještě přiživuje wah wah pedálem (asi největším nářezem je v tomto směru rozžhavená Ne me fatigue pas). Pokud vás už nudí klasické kytarové sólování, zkuste se zaposlouchat do perlivých exhibicí vybuzené ngoni a možná shledáte, že i v tomto druhu hudební prezentace lze najít vzrušení bez profesorské sebevzhlíživosti.
Pěvecké břímě spočívá stejně jako v minulosti z větší části na bedrech Bassekouovy ženy Amy Secko (exceluje třeba v jemné, krásným motivem na ngoni dozdobené Wagadou), ale tradičně v tom nezůstává sama. Pánové Kasse Mady Diabaté a Zoumana Tereta spolupracovali už na I Speak Fula, tady k nim přibyla ještě zpěvačka Khaira Aby v písni Kele Magni s charakteristickým houpavým rytmem pouštního blues a v předposlední skladbě Poye 2 také Taj Mahal, který má s propojováním amerického a afrického blues bohaté zkušenosti.
Jinak k žádným velkým modernizačním snahám nedochází. Hudebníci nabírají plnými hrstmi z malijské hudební tradice, koření jí tu latinským odpichem, tu bluesovou rozvážností a k vytvoření pestré a dynamické zvukové škály jim vystačí domácí akustické nástroje – spřežení louten ngoni, kytary, balafony a perkuse s drobnou výpomocí varhan a piána (Dominic Salole). Producent Howard Bilerman (mimo jiné bývalý člen Arcade Fire), pocházející z úplně jiného hudebního proudu, se naštěstí nesnažil umravňovat gejzír afrického temperamentu pro potřeby globálního trhu a všechno autentické v Kouyatého písních zůstalo zachováno. Kdo se stane králem subsaharského hudebního impéria po smrti Aliho Farky Tourého a odchodu Youssoua N'Doura do politiky? Možná už je rozhodnuto.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.