SteakHouse Orchestra proti světu

Skromně a bez velkého rozruchu vyšlo na podzim loňského roku debutové EP skupiny SteakHouse Orchestra s názvem SHO vs THE WORLD. Kapela, která z původních deseti členů zeštíhlila sestavu na čtyři, nabídla k poslechu pět tracků, v nichž míchá vitální kombinaci indie, jazzu, elektroniky a prog/post-rocku.

Za celým projektem stojí skladatel, producent a multiinstrumentalista francouzského původu Arnaud Mathieu, který má za sebou spolupráci hned s několika osobnostmi české hudební scény (Bára Basiková, Michal Horáček). Kolem sebe shromáždil talentované hudebníky: zpěváka a saxofonistu Jonáše Zbořila z elektro-folkového dua Sundays on Clarendon Road, bubeníka izraelského původu Yonatana Omera, který byl členem kapel Khoiba a Al-Yaman, a baskytaristu Tomáše Lhotu.

Čtvrthodinová stopáž EP skýtá širokou paletu nálad, od poklidného intra s titulním názvem přes nejhitovější kus Pearl, temnou a depresivní Interpolace a intimní baladu My Gift to the World až po najazzlou kompozici A Sunny Day (A Bohneur Song). Na rozdíl od dalších kapel české alternativní scény se SteakHouse Orchestra nebojí využít většího množství synkop, střídání taktů a zajímavějších harmonií. Přitom se nepouští do obšírných instrumentálních exhibicí a ve chvílích, kdy se posluchač může trochu ztrácet v částech plných muzikantských vtípků, je zachráněn přímou bigbítovou pasáží. Nabízí se srovnání se západními kapelami jako Doves, Elbow nebo s jejich oblíbenými Arcade Fire, všechno je ovšem vydatně říznuté jazzovými groovy. Z barvy hlasu Jonáše Zbořila navíc čiší cosi černošského, nádech soulu a blues, který jazzovou stránku a celkové vyznění desky kompletuje.

Jedná se sice o záležitost na pomezí popovější indierockové scény a alternativy, na poslech poněkud náročnější než velká část tuzemské produkce, nicméně nenudí, má spoustu energie a „šťávy“ a může se stát pojítkem mezi oběma posluchačskými tábory.