Václav Adam | Články / Recenze | 13.07.2018
Vždy zádumčivá diva Chelsea Wolfe a nejvýraznější z řady spřízněných hudebnic (Emma Ruth Rundle, Marissa Nadler) je po dvou letech zpět s novým albem a cituje surrealistického spisovatele Henryho Millera: "Jsem jako imbecil s otvírákem na konzervy, který dumá, kde začít – jak otevřít svět. Vím, že pod tím bordelem je vše úžasné, jsem si tím jistý." Wolfe se údajně snažila víc otevřít a zároveň si vytvořit jakýsi eskapistický autonomní prostor. Studiové šavle tahal Kurt Ballou z Converge, hostuje zde kytarista Troy Van Leeuwen (QOTSA) a ve skladbě Vex si zařičí i Aaron Turner (Isis, Sumac) – tvrdě kytarové směřování je stvrzeno a žádná výrazná překvapení se nekonají, Wolfe se jen zbavila těch pár elektronických prvků z předešlé desky Abyss a ještě víc přitlačila na pilu. Už tolik neskrývá touhu po přímočařejších "hitech", aniž by přestala být uvěřitelná ve své stylizaci permanentní sklíčeností sužované umělkyně.
Přesto se nelze zbavit pocitu, že podobně jako Zola Jesus řekla i Wolfe to nejpodstatnější na začátku kariéry, kdy byla její hudba špinavější, avšak zároveň křehčí, autentičtější. Na rozdíl od výše jmenované mám větší respekt pro směr, kterým se vydala, ale neustále mě napadá, že všechna ta zatěžkaná kytarová kila a precizní produkce jsou spíš přítěží. Gotický sludge? Folku asi u Chelsea Wolfe na dlouho odzvonilo.
Jak moc se jí daří millerovsky otvírat svět či vlastní nitro, záleží nakonec hlavně na vůli, respektive zjitřenosti posluchače: Hiss Spun nenabízí z emocionální palety o moc jiné odstíny než dříve, takže je důležité, jak moc se s nimi identifikujete a podvolíte všeobjímající skepsi. A třeba v závěrečné skladbě Scrape, u níž nelze zůstat chladný, pokud není člověk profesionální cynik, cosi božského opravdu prosvítá. Aspoň jedna trhlina v bordelu světa.
Recenze vyšla v časopise Full Moon #77.
Chelsea Wolfe - Hiss Spun (Sargent House, 2017)
Živě: Chelsea Wolfe (us) + Brutus (be)
5. 8. 2018 20:00
Lucerna Music Bar, Praha
fb událost
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.