Jakub Hudák | Články / Recenze | 13.02.2013
V brožurce k loňskému Off Festivalu stálo něco v tom smyslu, že Ty Segall se pokouší o novodobé Beatles, a koncert mi tehdy připomínal celkem obyčejnou garážovou kapelu. O to větší překvapení je album Twins, které ukazuje, jak lze i s kvalitní produkcí držet lo-fi estetiku a smysluplně kombinovat inspirační zdroje.
Ty Segall (1987) je sympaťák ze surfařské Kalifornie a Ty Segall je jeho kapela. Okruh osob, které tvoří kalifornskou garagerockovou scénu, se střídá v různých hudebních projektech, což může být matoucí, každopádně Twins je šesté studiové album kapely Ty Segall a obsahuje dvanáct písniček. Jednotlivé skladby trvají povětšinou standardní dvě až tři minuty s jednou čtyřminutovou výjimkou a dá se říct, že po pár vteřinách budete celkem jasně vědět, co čekat nebo spíš co se vám bude na skladbě líbit.
V Thank God for Sinners nastupuje zpěv do patnácti vteřin, Ty Segall nenechávají nikoho čekat a basy demonstrují kvalitu produkce, nezdržují se dlouhými sóly, ačkoliv je tu jedna zvláštnost, a tou je vrstvení dvou sólových linek tak, že to zní, jako by jedna kytara opile přitakávala druhé. Podobné zdvojení je i v Inside Your Heart, písni, která graduje opakováním hlavního melodického tématu a končí noisovou dekonstrukcí.
Ty Segall má rád svoji tremolo páku a typicky zrnitý fuzz, kterým v nejdelší skladbě Ghost s psychedelicky unaveným rytmem objevuje kraje disonance při zpěvu, který ze všeho nejvíc připomíná Lennonovo Well Well Well nebo I Found Out. Ghost už celkem předvídatelně končí sólem do ztracena. Neukončená sóla anebo naopak velmi krátká zakvílení jako v Love Fuzz jako by říkala, že Ty Segall nechtějí unavovat posluchače hudební virtuozitou. Příkladně skromné vyjadřování dává tušit inspiraci v surf rocku a garážových šedesátkách, což je slyšet zejména v Who Are You, která kombinuje surfrockový reverb a zvukově místy připomíná bizarní elektrický květináč 13th Floor Elevators.
V rámci alba působí výjimečně skladby Gold on the Shore, s akustickou kytarou a melodií taženou hlavně basou, a The Hill, která zase začíná jako něco od Yes, ale míchání sóla s ženskými vokály připomíná Jefferson Airplane. Zcela zjevným odkazem na Led Zeppelin je pak skladba Handglams se spoustou činelů a klesavou melodií vypůjčenou z Dazed and Confused.
Twins naznačuje, že od Ty Segall můžeme do budoucna očekávat větší odklon od punkovějších začátků a že si do způsobu, jak budou znít jejich Mustangy vytažené až k bradě, nenechají kecat.
Ty Segall – Twins (Drag City, 2012)
http://ty-segall.com
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).