Anna Mašátová | Články / Reporty | 06.03.2013
Po sedmi letech se do Prahy vrátil osmatřicetiletý mistr Djingu, kanadský rodák Eric San. A byla to show, jakou zdejší luhy a háje ještě nezažily. V soutěži o nejšílenější noc by jí mohli konkurovat snad jen Flaming Lips na Colours of Ostrava. Jenže těch bylo na pódiu větší než malé množství, Kid Koala to zvládli s plnou parádou ve čtyřech.
Večírek odstartovala Adira Amram & The Experience z New Yorku. Sám San je uvedl se slovy, že nám budou první dvě minuty připadat ujetý, ale pak se s tím srovnáme. Jenže on byl vlastně celý večer dost ujetý. Pekelné hadříky předskokanek à la Flashdance, tuny třpytek snášejících se na diváky, kousavé texty, taneční kreace, ze kterých by omdléval i Harapes. Mečivý baconcheeseburger kazoo. Adira, Jessi a Maresa si zkrátka publikum omotaly kolem prstu.
A ve stejném duchu se pokračovalo. Na pódiu vyšperkovaném kulisami jak z kresleného filmu roztáčel San vinyly s elegancí šéfkuchaře. Bez okázalosti, laptopu, sluchátek, jen sakra dobré nahrávky a široký nakažlivý úsměv. Dokonce si nechal pod pokličky nahlížet kamery, které jeho hbité prsty přenášely na obrazovky za ním.
Lepší představení nového alba 12 Bit Blues si rozjařený dav pod pódiem ani nemohl přát. Kid Koala stvořil poctu blues jako nikdo jiný. Autoři stařičkých nahrávek, které Eric elegantně omladil, by se asi nestačili divit, kterak se při nich hipsterská mládež kroutí. Zahajovací 1 Bit Blues vystřídalo pomalejší, až smyslné 3 Bit Blues a na scénu vyběhly opět bosorky. Pro tu chvíli však vyměnily svítivé trikoty za oku lahodící sporé oblečky, snad ze šantánu Divokého západu.
Teplota v sále citelně stoupala, blues střídalo zase jen blues, divoženky z The Experience odhazovaly kousky oblečení, sváděly péřovými vějíři a konečně přiběhl i Eric v koalím outfitu! A pak už to šlo jak ve zrychleném filmu. Nebo v několika filmech najednou. Bordelová atmosféra Moulin Rouge. Střih. Návod na sestrojení gramofonu. Střih. Skoky na trampolínách. Střih. Mimozemšťan.... Muppeti v kožených oblečcích pařící do rytmu... Vzduchem létaly chňapky na vaření, kazoo i papírové vlaštovky.
Fenomenální závěr celého opusu 8 Bit Blues, kdy vás KoalAir vezmou na palubu letadla z Chicaga do Los Angeles. Sexy letušky rozdávají cukrovinky, vzápětí běhají i s přerostlým koalím mládětem mezi diváky, uspořádají soutěž v podlézání tyče či kdo zavřeští originálněji na kazoo. A věřte, že vaše smysly už to všechno odmítají zaznamenávat.
Přemrštěný, geniální cirkus Vinyl Vaudeville 2.0 Tour to rozbalil v Lucerna Music Baru se vší parádou. Nejbláznivější počin na planetě Zemi – a možná i v celém vesmíru.
Kid Koala’s 12-bit Blues Vinyl Vaudeville Show (can)
3. 3. 2013, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Barka Fabiánová
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.