Vůbec ne náhoda, ale čistý skill - Napalm Death

Mám oblíbené rčení o hudbě: Britové vždy něco vymyslí a Američani to pak dovedou k dokonalosti. Napalm Death jsou vzoroví – původně čistě britské osazení v osmdesátých letech potáhlo punk za ten správný konec a nynější, už dobrých pár let stabilní americko-britské složení zařídilo zbytek. V nejnovějším filmu Alejandra Iñárritua Birdman je výborná scéna, ve které Michael Keaton v hlavní roli konfrontuje divadelní kritičku New York Times.

Nedokážete věci vidět, dokud jim nedáte nálepku. Pletete si všechny ty divné zvuky ve vaší hlavě se skutečným poznáním. Jen hromada debilních názorů pospojovaná hromadou ještě debilnějších srovnání.

Apex Predator – Easy Meat je patnáctý dlouhohrající zářez, patnáctá příležitost dokázat, že mít diskografii bez kvalitativních výkyvů není umění, už vůbec ne náhoda, ale čistý skill. Žádný dobrý ročník vína, ale s přehledem proměněná šance. Napalm Death ani nepotřebovali moc času na to, aby vyplnili čtyřicet minut bílých míst na mapě extrémní muziky. Jen tři roky od Utilitarian a tentokrát s rozmanitější volbou studií – Anglie, Las Vegas, Hostivař! Čechy dostály své pověsti Grindcore Nation i v tomto ohledu.

Zpěvák Barney se ještě v průběhu nahrávání vyjádřil ke vznikající desce takto: „Najdeme zde dost možná jedny z nejrychlejších, nejpsychotičtějších věcí, co jsme kdy udělali, a na druhé straně i jedny z nejdivnějších, nejtísnivějších i nejdobrodružnějších no-wave skladeb.“ To je hodně nej, které se dají všechny schovat pod nálepku nejrozmanitější. A tou deska doopravdy je. Dnes si už můžeme poslechnout mnoho kapel, které ty či oné prvky Napalm Death posunuly dál ať už progresivitou nebo brutalitou (hned se mi na mysl derou Nails). Ale málokterá z nich přichází na jediném LP s takovou úrovní variability a vyhranosti jako Napalm Death. A to i v širokém rámci jejich diskografie. Přímočarý a chytlavý grindcore Smash a Single Digit na úvod jsem protočil tolikrát, že bych zazpíval i kopák, natož v následné tancovačce Metaphorically Screw You, kde bych přidal virbl. Tu-ta. Zlá a pomalá hymna Dear Slum Landlord... s Virusovým feelingem končí industriálním pochodem, Hierarchies představují metalcorový chorál a kdo vytrvá, může počítat bpm v nejrychlejším songu One-Eyed před závěrečnou pětiminutovou hadí kopulací.

Poprvé jsem viděl Napalm Death na Brutalu, už bylo dost pozdě a nezvládl jsem víc, než být opřený o zvukařův plot. Nevadilo to tehdy a nevadí to ani teď, když poslouchám Apex Predator v MP3, slabý bitrate 192 kbps, pohodlně usazený. Kvalitní produkce dělá svoje a jen zlaté české ručičky za tím nestojí. Skutečné poznání nemá ve skutečnosti od nálepkování moc daleko. Apex Predator – Easy Meat je stoprocentně poslouchatelný náser v jakékoliv situaci, který mimo své vlastní kvality do značné míry předurčuje i kvality alb budoucích. Protože až vydají Napalm Death své šestnácté, sedmnácté, osmnácté album... tak já už nevěřím, že bude jakékoliv z nich průměrné.

Vemte si tu zasranou, zbaběle napsanou recenzi a strčte si jí do vaší vrásčitý, povadlý prdele.

... a hned potom si pořiďte nové Napalm Death.