Jakub Béreš | Články / Recenze | 11.05.2015
Young Fathers začali kariéru jako průkopníci alternativního hip hopu dotýkajícího se sociálních témat své země, což pro skotská hudební tria není nic obvyklého. S příchodem Mercury Prize ověnčeného debutu Dead se uchýlili k multižánrovosti, zastřešující vedle hip hopu i world music, soul, africké rytmy nebo experimentální elektroniku. Na druhé desce s názvem White Men Are Black Men Too hudební barevnost doplňují o pop a rock, a to způsobem Young Fathers vlastním.
Název desky je explicitní. Na rozdíl od Kendrickovy To Pimp a Butterfly se ale nesnaží o sociální převrat, nejedná se o manifest, nýbrž o zamyšlení nad rasovou nesnášenlivostí. Young Fathers přichází s uměleckým pohledem na věc a deskou, která bude milovaná nejenom kritiky, ale i posluchači. Když kapela dostane Mercury Prize, tak je na ní kladena velká odpovědnost. Young Fathers se přes noc stali senzací, která byla nucena opustit vody undergroundu a stát se stylizovaným módním produktem. Svoji roli zvládli výborně a na nové nahrávce si udrželi autentický projev. Do pozadí ustoupily experimentální až okultní prvky a nahradila je pevná vokální popová půda.
Deska je mnohem pestřejší než předešlá tvorba, velký podíl na tom mají hravé popěvky. Za mikrofonem se střídají všichni členové, a vzniká tak jedna dlouhá vokální linka gospelového charakteru, obohacená o tři různě barevné hlasy. Rytmičnost písní evokuje pohyb, a to nejenom ten fyzický, který vás nutí nechat se svést melodií a rozpohybovat se. Young Fathers jsou kapelou v pohybu, kapelou, která se nehodlá usadit na jednom místě, ale má tendenci se neustále posouvat a vyvíjet. Tekuté hranice hudebních žánrů jsou pro jejich záměr ideálním polem působnosti.
S prvními tóny je slyšet, že si Young Fathers vytvořili nezaměnitelnou hudební značku, lo-fi špinavé beaty a čisté hlasy, klidně jim říkejme novodobý boyband. Bíločerný muž je neuvěřitelně popové album, které tyto tendence najednou přiznává, nejvýrazněji v singlu Shame. Old Rock n Roll zase upřednostňuje šamanské prvky, ale nejde o kompenzaci, rovnováhy se na téhle desce nedočkáte, jakkoliv zní méně chaoticky než debut.
Young Fathers jsou důkazem, že i na dnešním přeplněném hudebním trhu nadále vznikají jména, která vybočují. Textově i hudebně zajímavá, zahalena do tajemného pláště, skromná a excentrická zároveň. Tahle formace neopakuje klišé, ale hraje si s jednotlivými elementy, které sama odmítá pojmenovávat a přenechává to posluchačům. Přesně takhle si představuju kultovní kapelu naší doby.
Young Fathers – White Men Are Black Men Too (2015, Ninja Tunes)
www.young-fathers.com
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.