Jakub Koumar | Články / Recenze | 24.01.2015
Časem se asi každý projekt setká s tím, že povaha jeho desek zpětně formuje jeho osobnost. O to vzácnější a příjemnější pocity přicházejí u prvotin, jejichž charakter je jako tabula rasa, jako kniha, která se teprve začíná psát – navzdory tomu, že Leto, tedy Palma a Indoš, nejsou žádní nováčci. Snad i proto mají Zbytky ozářených ploch velice dospělý náhled na svět. Do sebe uzavřená a introvertní deska plná konkrétního jazyka rezignuje na zvukomalebnost. Její poselství se rýsuje stejně jasně jako stín domů pod ostrým letním sluncem.
Texty se vezou po naivních melodiích a vyvolávají náladu primitivismu; jakou roli zde hraje jazyková nevyzrálost se identifikovat nedá. Přílišná vykuchanost jazyka je spíš na škodu, provokativní kontrapunkt a čisťounký, nečekaně kakofonizující vokál by možná ždibec poetičnosti snesl. Nahrazují ji ostře a krasopisně psané kytary, místy překrývané rozpitou elektronikou. Veškeré zvukové vrstvy od sebe opisují a vzniká tak spousta drobných pohybů vykreslených v mnoha barvách. V kombinaci s hlasem vzniká zajímavá koláž parciálních podnětů, na které se lze soustředit skoro donekonečna, i když se místy vtírá pocit, že se hudba soustředí hlavně sama na sebe beze snahy o odstup.
Pro Zbytky ozářených ploch je nejcharakterističtější první verš: „Ležím na trávě tváří do země. Nechci vědět, čím vším nejsem…“ I tato uzavřenost z ní dělá výraznou plodinu na našem, ještě pořád trochu strádajícím, poli inteligentního popu. A to se počítá.
Leto - Zbytky ozářených ploch (Mamamrdamaso/Silver Rocket, 2014)
www.mamamrdamaso.org/newmmm/leto.html
Text vyšel v magazínu Full Moon #42.
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).