Články / Sloupky/Blogy

Žebříčky Full Moonu: song/koncert/festival roku 2016

Žebříčky Full Moonu: song/koncert/festival roku 2016

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 09.01.2017

Nejlepší songy, nejznamenitější koncerty a nejchutnější festivaly roku 2016. Podle redaktorů Full Moonu. Jak spolu souvisí David Stypka a Master´s Hammer? Jsou věci mezi nebem a zemí.

Akana
Song
Bez dlouhého přemýšlení, co se mi nejdřív vybaví. Čili songy nikoli nutně nejlepší, ale hlavně takové, které mi nejvíc utkvěly:

David Bowie – Blackstar - Monumentální sbohem, obzvlášť ve spojení s klipem.

PJ Harvey – The Ministry of Defence - Melodie sborového refrénu je vyloženě “haunting”, ačkoli The Wheel zase fungovala líp naživo.

Barry Adamson – Come Away - Nick Cave už dnes skládá jinak, Fatal Shore jsou minulost, proto jsem rád, že tenhle typ balad ještě nevymřel.

Priessnitz – Ponedělí - Nejen hitový potenciál, ale taky působivá příběhová zkratka.

David Stypka – Vrány taky - Takhle dobré poprockové písně jsem u nás naposledy slyšel snad od Oskara Petra.


Master's Hammer – Maso z kosmu - S tímhle legendárním zjevením jsem se pořádně střetnul až teď, ovšem střetnutí je to nezapomenutelné.

Koncert/festival
Mezi fesťáky je pro mě situace už léta stejná: bez váhání Respect Festival. Na posledním ročníku zazářili především Hudaki Village Band, Mahmoud Ahmed nebo Zuco 103. Vybírat z jednotlivých koncertů je těžší, úroveň těch mnou navštívených byla vyrovnaná, ale Swans v Arše byli přeci jen unikátní. Však to bylo poprvé.

Jakub Béreš
Song
Anohni - Dron Bomb Me - „Tančit, a přitom mít slzy v očích.“ Tady je každé další slovo zbytečné, některé věci se musí prožit.

Solange – Don’t Tuch My Hair feat. Sampha - Nic tak estetického, vkusného a krásného jsem ještě neslyšel.

Big Baby D.R.A.M. - Broccoli feat. Lil Yachty
Lil Yachty - Minnesota ft. Quavo, Skippa da Flippa

Nejchytlavější songy minulého roku, které mi instantně vytvořili úsměv na tváři a dobrou náladu. Tohle občas stačí.

Koncert/festival
Nejlepším festivalem byla Pohoda. Ze všech masových cz/sk festivalů totiž jako jediná nabídla opravdu pestrý výběr účinkujících a dokázala zabavit ve tři odpoledne i ve tři ráno. Není náhoda, že plno mých nejlepších koncertů se odehrálo právě tam (James Blake, Sigur Rós, Savages, Nina Kraviz). Ten nejsilnější zážitek však přišel o pár dnů dříve v areálu festivalu Rock for People, když Saul Williams seskočil mezi lidi a z centimetrové vzdálenosti zpíval a repoval o dronech a heckování všech států i myslí. Ty vole, z toho mám husí kůži ještě teď!

Blueskin
Song
Phantogram - You Don't Get Me High Anymore - Když ještě vycházel Rejžák, tak jsme se o tuhle skladbu celkem pohádali, mě ale pořád baví. Asi že je to taková momentka jasně definovaného momentu v mezilidském vztahu. “Used to take one/Now it takes four/You don't get me high anymore.” Sorry, holka, už mě tolik nebereš. I to byl, aspoň pro mě, rok 2016.


Massive Attack feat. Tricky & 3D - Take It There - Poslední album Massive Attack bylo celkem zklamáním, o to víc mě potěšil jejich letošní dvoudílný návrat. Z prvního EP Ritual Spirit se mi pak nejvíc pod kůži zadřela tahle nádhera, která zní trochu jako kdyby se The Cure dali na trip-hop.

Funki Porcini - Oh Daddy - Od té doby, co James Braddell přestal vydávat na Ninja Tune, je jeho produkce poněkud skrytá. V případě desky Conservative Apocalypse je to rozhodně škoda - jde o ambientní majstrštyk, jakých se do roka rodí jen pár a tahle skladba s nasamplovaným vrtulníkem a mužským hlasem deklamujícím “oh daddy!” na něm patří k nejlepším.

Koncert/festival
Aus Music Takeover, MeetFactory, Praha - Klubová noc Kinetic patří k nejlépe kurátorovaným u nás. Na díl, na kterém se představili zástupci labelu Aus a uzavírání Meetfactory v sedm ráno po výborném setu Youandewan, budu ještě dlouho vzpomínat.

Objekt @ NEONE - Je pět ráno a festival Lunchmeat už vystřílel většinu munice. Co uděláte? Když v NEONE začíná hrát Objekt, je odpověď jasná. Takové soustředění kombinované s lehkostí a zručností se za gramofony jen tak nevidí! Navíc prý vydržel desky pouštět skoro až do poledne.

Underworld @ Colours Of Ostrava - Nečekaně silný a jen trochu nostalgický zážitek. Ideální tečka za letošními propršenými Colours.

David Čajčík
Song
Nicolas Jaar – The Governor - Jaar v jménu tance! Subtilní groove zůstává v pozadí skoro-rapu až do posledního okamžiku. And it’s alright!

Oathbreaker – Second Son of R. - Nejintenzivnější track post-blacku od Sunbathera a po delší době přesvědčivý důkaz trvající relevance žánru. Body plus za upsání se Red Bullu a implicitní fuck off pokrytecké wannabe hardcore scéně.


Russian Circles - Vorel - Pojmenovávat ty nejlepší skladby po českých osobnostech se pro ruská kola stala už jakási tradice. Z nové desky Guidance Vorel vyčnívá a ukazují to nejen čísla na Spotify nebo reakce na skvělém pražském koncertě.

Koncert/festival
Pohoda festival - Pohoda není na hradě, v pevnosti, na ostrově, na horách, na poušti, u moře, v amfiteátru, v parku ani ve městě. Přesto „nudný“ trávník plochého trenčianského letiska hostí pro mnoho lidí jejich nejlepší tři dny v roce. Včetně mě.

Savages - LeGuessWho?, Belgie - Stále mi zní v hlavě I Adore Life a stále cítím život. Stále vidím Jehnny Beth, jak natahuje ruce. Koncert roku.

Gojira - Brutal Assault, Jaroměř - Na Metalsucks vyšel letos článek s analýzou, proč už žádná metalová kapela nedosáhne velikosti Metallicy. Ta si svou nudou na LP zatloukla v roce 2016 další hřebíček do své rakve. Pokud by si ji někdo zasloužil překonat, tak je to stoprocentně Gojira.

Martin Kozumplík
Song
David Bowie – Lazarus – Odcházení se vztyčenou hlavou, drtící emoce.

Anohni – 4 Degrees – Nepamatuji si jinou angažovanou skladbu, která by mě nezačala brzy lézt na nervy, výjimečně naléhavá.

Marissa Nadler – Janie in Love – největší perla ze skvostného alba, temná holčičí hymna.

Koncert/festival
Lush - Primavera Sound, Barcelona – Splněný sen, holkám to šlape jak za mlada.

Converge - Blood Moon - Roadburn, Tilburg – Koncertní set poskládaný z melodických skladeb spíše středního tempa, za mikrofonem Chelsea Wolfe a Steve Von Till, kytarová výpomoc Steven Brodsky. Úplně nový rozměr hardcorového buldozeru.

Slim Cessna´s Auto Club – Kabinet Múz, Brno – Pekelný set pro zasvěcené, z žádného jiného koncertu jsem letos nelezl po čtyřech.

Jiří Akka Emaque
Song
Pet Shop Boys - Dictator Decides - Jasně jasně, nejlepší song roku napsali angličtí strejdové nad hudebním hrobem. Ale tenhle song je jako být na italské diskošce osmdesátých let, která se omylem přesunula v časoprostorovém kontinuu do roku 1945. Tam paříte s Mussolinim, kterej nadranej nad ránem zpytuje svědomí, do toho mu DJ pouští house za sborových výkřiků Černých košil a nakonec se připojí slavná italská operní zpěvačka. A padají taková slova jako: I'd rather that you didn't shoot me, but I'd quite understand if you did nebo If you get rid of me, we can all be free! A vůbec to celý zní jako závěrečná řeč Charlie Chaplina v Diktátorovi. Je to silný a je v tom naděje.

The Avalanches – Frankie Sinatra - Používat místo basy trombón naposledy napadlo Kida Koalu v projektu Lovage, taky nás oblažoval v balkánských rytmech dechna na debutu domácích Traband. Tady ale podkládá rapovou flow a bizarní refrén. Skvělá volba, která skvěle šlape! Ve spojení s psychedelickým videoklipem jasná jednička roku.


Leonard Cohen – You Want It Darker - Stejně jako David Bowie si i Leonard Cohen napsal vlastní requiem. Už z prvních tónů mrazí a pohřební nálada z celé skladby doslova kape. Navíc vyčnívá ze zbytku desky přidanou elektronikou. Ženské sbory, Cohenův smířený přednes a fatální zvolání v hebrejštině „Hineini, hineini“ neboli „Zde jsem“ se nese až k nebeským branám. Jako by tím říkal: Zde jsem, pane, vezmi si mě, jsem připraven.

Koncert/festival
LVMEN + Nod Nod – CESTA, Tábor - Návrat okultních mistrů prostě nešlo minout. Co na tom, že brutální rifařina Nod Nod noiseový setlist LVMEN lehce trumfla. Někdo se vrací a někdo jde dál.

Vojta Chmelík
Song
David Bowie – Blackstar - Geniální skladba, husí kůže při každém poslechu.

Omar Rodríguez-López - To Kill a Chi Chi - Pokud si chcete z první dvanáctky alb, které letos vydal, poslechnout jednu píseň, poslechněte si tuhle. U mě jela na repeat.


Sin Fang ft. Jónsi – Candyland - Můj soundtrack k loučení se s Prahou. I can feel the love of those who are not physically around me. Islanďanům to spolu moc krásně zní.

Plus: Chairlift - Ch-Ching, Warrior (Aurora), You Don't Get Me High Anymore (Phantogram), Burn The Witch (Radiohead), Into Eternity (Syd Arthur), 4 Degrees (Anohni), Encore (Red Hot Chili Peppers), Stormbending (Devin Townsend Project) a další.

Koncert/festival
At the Drive-In, Columbiahalle, Berlín - Nechat se převálcovat hudbou i davem a po koncertech The Mars Volta a Antemasque si odškrtnout poslední z kapel s ústředním duem Omar Rodríguez-López a Cedric Bixler-Zavala.

Iggy Pop, Metronome festival, Praha - Legenda, která nepotřebuje těžit ze svého statusu. I přes předčasné ukončení kvůli bouřce jeden z nej koncertů roku.

Anohni, Colours of Ostrava - Využít umění pro sdělení poselství a vzdát se pódiového ega ve prospěch zdůraznění jeho dopadu, obrovsky silný zážitek.

Jakub Šilhavík
Song
Iggy Pop - Gardenia - Charisma Iggyho Popa roste s každou další vráskou vepsanou do jeho tváře a textařské obraty typu "Alone in the cheap motel/ By the highway to hell/ America's greatest living poet/ Was ogling you all night", které byste jiným zpěvákům s chutí omlátily o hlavu, přináší čirou extázi.

Dinosaur Jr. - Left/Right - Strojově přesná souhra jednotlivých nástrojů a kovově chladný zvuk vytváří dokonale bezútěšnou atmosféru, kterou protíná emocemi nabitý vokál a akustická mezihra v okamžiku, kdy už je všechna naděje téměř ztracena. Hlavní songwriter J Mascis snad promine, ale ten nejlepší okamžik na novince Dinosaur Jr. si připsal Lou Barlow.

Selector Dub Narcotic - Hotter Than Hott - Průkopník DIY Calvin Johnson zahodil kytaru, vrhnul se do víru taneční hudby a výsledkem je melodie, kterou jenom těžko vymažete z hlavy. Guilty pleasure? Ano, prosím!


Koncert/festival
Iggy Pop - Metronome Festival, Praha - Na prahu sedmdesátky Iggy Pop předvedl živelný výkon a znovu dokázal, že datum narození je pouhé číslo. Jeho bezmezné nadšení pro hudbu se okamžitě přeneslo na návštěvníky a nikdo si pomalu ani nevšiml, že namísto hvězdné sestavy, která stála za výtečnou novinkou Post Pop Depression, mu kryla záda víceméně anonymní doprovodná kapela.

Jozef van Wissem - PRAHA, Brno - Živému vystoupení Jozefa van Wissema jsem se dlouho nepochopitelně vyhýbal a následně zažil příjemné překvapení. Naprosto pohlcují zážitek, skromné vystupování, nadšené publikum a nekonečné vlny přídavků.

Sun Kil Moon – Lucerna Music Bar, Praha - Dlouhé čekání na pražskou premiéru Sun Kil Moon se vyplatilo, o pověstné mrazení v zádech nebyla nouze a to si Mark Kozelek nechal ještě plno pomyslných trumfů v rukávu.

Jakub Koumar
Song
Car Seat Headrest – Drunk Drivers/Killer Whales - Jeden by si myslel, že indie rock už je v pánu, jenže to by nesměli Car Seat Headrest natočit jednu ze svých nejlepších desek. Drunk Drivers/Killer Whales má všechno, co má pořádný indie rock mít - ležérnost, nařvané a ne zrovna čisté kytary, rozchrchlaný hlas, nezapomenutelnou melodii a floutky tak hubené, až se jim kolena pod kytarou prohýbají.

Clams Casino – Ghost in a Kiss - Ghost in a Kiss je skvělá elektronická a klavírní skladba s mohutným beatem louskajícím lebku jako skořápku a hloubkou, že na dno nedohlédnete. Ve skutečnosti je ale tím nejsilnějším nástrojem hlas. Toho se ujal Samuel Thomson Herring z Future Islands, jehož uhrančivý témbr se z mysli jen tak nevymotá.

Touché Amore – Skyscraper - Čert vem složitosti. V jednoduchosti je krása. Touché Amoré ukazují, jak se má zacházet s gradací. Intro, riff, refrén, sloka, gradace, křik, exploze, konec. Klip, v němž Jeremy Bolm jezdí s prázdným invalidním vozíčkem po New Yorku, což je vzpomínka na zemřelou matku, kterou před smrtí vozil městem, aby spatřila vysněné mrakodrapy, je jen třešničkou na dortu.


Koncert/festival
Explosions in the Sky - Roxy, Praha - Asi většina návštěvníků texaské postrockové legendy očekávala hodně a dostala hodně. Explosions in the Sky zahráli skvělý set s vynikajícím zvukem, ale i vynikající světelnou show, přičemž ani jednou nevzbudili dojem, že tady jde o něco víc než o hudbu.

Sun Kil Moon - Lucerna Music Bar, Praha - Mark Kozelek v České republice už byla událost sama o sobě. Je nakonec docela jedno, že na kytaru tolik nehrál nebo že se úplně nepovedl přídavek. Sun Kil Moon poprvé zavítali do našich končin a šlo o překvapivý set pod taktovkou frontmana, který bezezbytku splnil svou netaktní a prostořekou prestiž z posledních let. Žádné smutnění v publiku a už vůbec ne na stagi. A když je zážitek neočekávaný, je to kolikrát lepší než dostat to, co jsme si vysnili. V tomto případě určitě.

Jozef Van Wissem - Mezinárodní festival dokumentárních filmů, Jihlava - Zaposlouchat se v gotickém, architektonicky čistém chrámu do postminimalistické loutny nebyl zážitek jen pro návštěvníky, ale i pro samotného dvorního skladatele Jima Jarmusche. Promrzlý svatostánek zaplnily jeho rychlé, ale i opatrné a křehké melodie a pomohly tak jednomu z nejsilnějších hudebních zážitků jihlavského festivalu dokumentárních filmů.

Veronika Kubanková
Song
Emma Ruth Rundle - Real Big Sky
Ital Tek – Jenova
Explosions In The Sky - Disintegration Anxiety
Gidge - Huldra (staré, ale jaré)

Koncert/festival
Hradby Samoty
NEXT Advanced Music Festival


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #145: Peříčka

Michal Pařízek 13.12.2024

Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.

Proč je jetel špatným křesťanem? Protože si nepřeje být spasen. (Gurumánie)

Minka Dočkalová 12.12.2024

Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.

Preview: Le Guess Who? 2024

Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024

Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.

Šejkr #140: V obraze

Michal Pařízek 04.10.2024

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.

Šejkr #139: „I’m sure we’re not the only ones“

Michal Pařízek 20.09.2024

Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…

Šejkr #138: Prsten

Michal Pařízek 06.09.2024

Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…

Tak daleko, tak blízko: Mario „Dust“ La Porta (Psychopathic Romantics)

redakce 29.08.2024

Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.

Šejkr #137: V přízemí

Michal Pařízek 23.08.2024

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.

Válová a Janáček, abstrakce na třetí

Veronika Mrázková 13.08.2024

Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.

Top 5 Brutal Assault 2024

redakce 13.08.2024

Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace