Zomby: mezi vatou perly

Nové album tajemného britského producenta s maskou, vydané u 4AD, je trochu jako pohádka. With Love se na jednu stranu chlubí chytlavými melodickými nápady, mnohdy ale vyprchají tak rychle, že nemáte ani čas na aklimatizaci. Ačkoli album obsahuje i tracky, co mají okolo 3 - 4 minut, častěji posluchač narazí na jakési „předěly“, jež jsou na sobě navzájem závislé, takže jejich samostatná životnost pokulhává. Více zaujmou ty s delším příběhem (Memories, VI-XI nebo návykový Soliloquy). Stopážová dieta většiny skladeb je sice problematická, na druhou stranu člověk se nerozplyne nudou. Otázkou je, zda se vyplatí registrovat něco, co vypadá spíše jako box jinglů, i když u Zombyho tvorby se bavíme o mnohem hlubších významech.

K pozitivům se nezařadí ani mnohdy násilný fade out, jenž si lze vysvětlovat různě. (Nedotaženost skladeb?) Skladby většinou navazují ve stejných rytmech, takže v prvních několika vteřinách doufáte, že je Alice v pořádku a Králík nehází nekonečně smyčky. Album projde menší evolucí, já se přikláním ke druhé polovině jeho života.

Nelze ignorovat dojem, že část písní vznikla jen skloňováním jiných, často jsou mezi sebou zaměnitelné. Jakým vysvobozením jsou pak změny typu Isis nebo Sunshine in November, které by za normálních okolností nestrhly pozornost, teď ale překvapí absencí „kolovrátkového“ beatu. November, jenž se pokouší dát nový smysl nasamplovaným klávesám, je výstřelem do tmy. Minutový záblesk. Zomby se vesměs drží svého konstantního stylu, hiphopově náladový grimeový podklad s beatovými nárazy, drnčivé à la Atari efekty jako z Where Were You In 92?; Dedication (Mozaik) z roku 2011 zas připomene track Horrid.

Přesto se mezi vatou objevují emancipované perly. Trojice Black Rose, Digital Smoke a Entropy Sketch je s pomalými zářezy houslí epesní, Zomby si drží svou temnou atmosféru a chlácholí smyčkou, která dělá radost tím, že je předvídatelná a neruší. Trochu vyčnívá Reflection in Black Glass se zastřeným kytarovým riffem a éterickým hučením, největší odchylku představuje eponymní závěrečný track With Love. Dunění a ambientní zvuky jsou pomalu narušovány řehtacím samplem s ozvěnou a beaty dlouho otálejí, než se rozhodnou vrátit a předvést finální scénu.

Zomby je skvělý kompozér (sic), má svůj charakteristický styl a potenciál. S With Love se mnou probděl dvě noci , což byla adekvátní spolupráce. Jak shrnout a neurazit? Album rovná se pár nápadů rozvedených do 80ti minut, dvou disků, 33 songů. I když zní dobře, nemůžu se ubránit pocitu, že čtyřicetiminutové album o patnácti kusech by mělo větší smysl. (Čísla vždycky pomůžou.)