Zóna – Dyer – Tarkovskij – Stalker

Geoff Dyer je britský prozaik a esejista, jenž napsal čtyři romány a literárně se věnoval také fotografii, válce, anglické literatuře, jazzu a jiným tématům. Honosí se nálepkou „jeden z největších žijících kritiků, nikoliv uměleckého, ale života samotného...“

Zóna je druhou česky vydanou knihou. Dyer se v ní věnuje zřejmě nejznámějšímu filmu Andreje Tarkovského – Stalkerovi –, který se stal klasikou nejen ve svém žánru. Svým způsobem se touto knihou uzavírá pomyslný kruh, neboť předlohou filmového zpracování z roku 1978 byla novela bratří Strugackých Piknik u cesty. Se stoickým klidem se dá říct, že Dyerova kniha není nošením dříví do lesa, nejedná se o pouhý výklad děje filmu. Je to netradiční a svérázný pohled na filmové dílo trvající dvě a půl hodiny, jež bylo Dyerem prvně zhlédnuto v době studií a které se pro něj stalo filmem filmů.

Lze o uměleckém díle, které bylo vytvořeno na celuloidovém pásu vystaveném světlu, napsat knihu zvící 200 stran? Nejedná se o podobný nonsens, jako je vyprávěná forma kreslené anekdoty? Rozhodně tomu tak není. Umné a logické odkazy nejen do ranku filmového, ale také do literárního a hudebního, dělají z knihy více než zajímavé čtivo. Dyer do popisu kultovního filmu vkládá osobní zkušenosti, jež ho v životě spolu s filmovým Stalkerem provázely: „...v tuto chvíli promítač nasadil chybný kotouč, a najednou jsme poskočili nikoliv o pár filmových políček, ale o celých dvacet nebo čtyřicet minut. Byl jsem jediný, kdo si toho všiml.“ Činí tak s klidem gentlemana, kterému není cizí ani anglický humor, čímž kniha dostává nový, demýtizující rozměr. A že legrace začíná pěkně zhurta. O jedné z úvodních scén filmu, v níž Dyer zmiňuje důvod výpravy a postavu spisovatele, se vyjadřuje následovně: „V samém srdci Zóny se nachází Místnost, kde – jak se dozvíme později – se vám má splnit to nejniternější přání, zdá se však, že jeho místnost je právě tady, že si ze všeho nejvíc přeje zakotvit v tomhle baru a pít pivo za pivem.“ Pak aby Angličanova kniha neměla u Čechů úspěch.

V Tarkovského Stalkerovi jsou de facto čtyři hlavní postavy – podobně jako u Dumasových Tří mušketýrů. Čtvrtou postavou je oblast, kam se Stalker, Spisovatel a Profesor vydávají. „Zóna je místem nezkompromitovaných a neposkvrněných hodnot. Je jednou z mála zbývajících oblastí – možná tou úplně poslední –, kam ještě neprodali vysílací práva na Top Gear: je to svatyně a útočiště.“ Na frak ostává i bezduchá popkultura.

Podobně jako je film časově neukotvený, Dyerovy postřehy a souvislosti oscilují od „počátku věků“ až po realitu dnešních dní. Žádná z profesí není ušetřena a je jen málo glos, které na čtenářově tváři nevyloudí potutelný úsměv. „... opraví ho honem Stalker, jako realitní makléř, který se snaží rozptýlit pochybnosti potenciálního kupce.“ Nepotkal se každý z nás alespoň jednou v životě s něčím podobným?

Kniha je „produkt dva v jednom“ – prvotní je detailní popis filmu; poznámky pod čarou, zajímavosti o vzniku filmu i Dyerovy životní „milníky“ jsou pomyslnou druhou knihou. Čtenář navíc nemusí mít obavu, že by se chtěl autor pasovat do role jediného a neomylného odborníka na filmového Stalkera. Zóna je vtipným průvodcem filmovou klasikou a jediným vedlejším účinkem knihy je nutkavá chuť vyhledat a (opětovně) zhlédnout filmy Andreje Tarkovského na vlastní oči.