Zpovědnice Master's Hammer: Kristoffer Rygg (Ulver)

„Ale jděte,“ řekl nám v rozhovoru František Štorm, když jsme začali skloňovat slova jako aura a kult. Ale co naplat – už i koncertně obrození Master's Hammer kultem jsou, jak o tom svědčí též vyjádření několika domácích i přespolních muzikantů.

Kristoffer Rygg – zakládající člen norských už dávno ne blackmetalistů Ulver (est. 1993), dnes jedné z předních kapel, které se nebojí experimentovat a bruslit po ledě ambientu i cheesy popu. Příležitostný člen experimentálního spolku Æthenor se v současnosti věnuje i chodu labelu House of Mythology.

Poprvé jsem Master's Hammer slyšel, když jsem byl ještě na střední. Bylo to v létě roku 1991, ještě mi nebylo šestnáct a zrovna začínala bujet neblaze proslulá norská blackmetalová exploze. Euronymus akorát otevřel Helvete, svůj obchod s deskami, a Ritual byl jedním z prvních alb, které jsem si u něj koupil.

Vlastně to byla jedna z prvních desek takzvaného black metalu, kterou jsem slyšel. Tedy když nepočítám kapely jako Bathory, Celtic Frost a Venom, které jsme tak ještě neoznačovali, přestože pojem „black metal“ pochází právě od Venom. Pamatuju si, jak mi na Ritualu přišlo všechno hodně okultní a syrové, zejména proto, že to celé bylo v češtině. Je docela možné, že ta hudba podnítila, abychom na prvních deskách Ulver zpívali v mateřštině. Na hudbě samotné pak bylo něco, co mířilo až kamsi ke klasické orchestraci a bezmála liturgickým tradicím. Mladému metalistovi, jako jsem byl já, to celé přišlo hodně sofistikované. A vlastně to tak mám pořád – zejména když to srovnáš s čímkoliv, co vyšlo ve stejné době. Tehdy jsem si koupil taky první dvě desky Root, které se mi taky líbily – ale na Master's Hammer bylo něco obzvláště podivného a ďábelského. Pamatuju si, že jsem si tehdy okamžitě dopisem objednal jejich dema, která dodnes mám.

Samozřejmě jsme nerozuměli ani slovu z toho, co se tady zpívalo, a mohli si jen představovat jaká infernální vzývání se tady dějí. Můj pozdější tour manažer Aleš (Meduna – dnes člen Repelent SS, pozn. ed.) mi roky nato řekl, že František Štorm si rád dělá šoufky hodně absurdními texty. To mi na tváři vykouzlilo úsměv, protože celá ta odvěká „vážnost“ a touha interpretovat věci je dneska už v black metalu hodně omletá, až k smíchu.

Master's Hammer jsou vlastně jednou z mála kapel ze starých časů, ke které se setrvale vracím – a to není jen tak, že jo. Vzpomínám si, že jsem si na našem prvním pražském koncertě hrdě oblékl triko s jejich logem. Tehdy mi ho někdo přinesl těsně před koncertem od Františka Štorma. A jakmile jsi mě oslovil, abych napsal tyhle řádky, objednal jsem si i poslední desky Formulæ a Fascinator. Mají v sobě hodně z toho starého ducha. Tak či onak, jsem moc rád, že Franta a jeho kapela jsou zpět a znovu šíří ten nezaměnitelný zvuk po celém světě.