Jakub Lobl | Články / Recenze | 25.10.2017
Arcade Fire vydávají nové album, což je událost pro dychtivé fanoušky, i pro hudební kritiky. Ti Kanaďany nosí, někdy až přehnaně, na rukou a každý jejich počin ještě před dokončením automaticky řadí mezi ty nejlepší daného roku. A nebylo tomu jinak ani s Everything Now, jemuž předcházela masivní a taky kontroverzní reklamní kampaň - skupina si vytvořila webovou stránku, kde hodnotila sebe sama, taky bylo možné objednat si nahrávku na USB flashce zabudované ve fidget spinneru za 109 $, obojí se ale ukázalo jako (špatný?) vtip.
Titulní singl potvrdil, že kapela se ke svým indie kořenům jen tak vrátit nehodlá, spíše pokračuje v tom, kde skončil předchozí, čtyři roky starý Reflektor. Arcade Fire se za doprovodu zvučných producentů, včetně Thomase Bangaltera z Daft Punk, vydávají na taneční parkety. Energický song oslavuje disko sedmé a osmé dekády a ukazuje, že by se skupině mohlo na tanečním parketu dařit, jakkoliv zazněly posměšné hlasy o novém materiálu ABBY. Skladba Creature Comfort pak svým zvukem i pochmurným textem („God, make me famous. If you can’t just make it painless. Just make it painless...“) připomíná New Order v dobách své největší slávy a We Don’t Deserve Love zapůsobí nenuceným a přirozeným dojmem. Ale jinak, co se hudby týče, je to vše. Nahrávka stojí na několika písních a zbytek – jako třeba odrhovačka Electric Blue, nepochopitelně zvolený druhý singl Signs of Life nebo song Peter Pan, působí jako vata k naplnění stopáže. Což podtrhují téměř totožné skladby Infinite Content a Infinite_Content, které se odlišují jen tempem a použitými nástroji.
Everything Now je podprůměrná deska, která v kontextu diskografie Arcade Fire působí poněkud křečovitě. A to i textově, protože jediné, co slyšíme, je: „Love is hard and sex is easy.“ Vytknout se jim nedá pouze to, že se nebáli riskovat a šli změně zvuku naproti. Od kapely velikosti Arcade Fire je to ale po čtyřech letech čekání trochu málo.
Arcade Fire - Everything Now (Columbia, 2017)
www.everythingnow.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.