redakce | Články / Sloupky/Blogy | 06.01.2020
Hudba je myšlenka, hudba je názor, pocit, směr, cesta i cíl. Hudební rok 2019 dospěl ke svému závěru a tak jako již tradičně, znovu bilancujeme nad nejlepšími nahrávkami, které přinesl. Počínaje dneškem odhalíme pět zásadních domácích i zahraničních alb, která se v hlasování redaktorů a přispěvatelů Full Moonu umístila nejvýše. S celkovým vítězem pak navíc oznámíme kompletní pořadí. Vzpomínejte, rekapitulujte, právě začínáme.
Domácí
5. Rouilleux – Lycanthropic Sounds (Letmo) 31 bodů
Okruh, na který když natrefíte, musíte mu propadnout, protože nezištnost a nenápadná elegance, s jakou už dlouhá léta prorývají alternativní kulturu u nás, je zvláštně přitažlivá. KLaNGundKRaCH. Rouilleux vznikl coby jednočlenný projekt Luboše Rezka, pak se stal kapelou, vydal několik nahrávek, kombinoval psychedelii, noise i rockovější sound. Nejnovější nahrávka Lycanthropic Sounds znamená odklon od kytar a vyjma osobitého, zemitě éterického vokálu stojí na pianu, syntezátorech a varhanách. Písničkářství, to je to slovo!
„V hudbě Rouilleux se potkává několik protikladů, které ale bok po boku dávají smysl. Křehké se snoubí s razantním, rozjímavost zde nenavozuje zenové rozpoložení, ale naopak neklid – a to vše v písničkách, které jsou okamžitě lákavé, ale stejně si drží posluchače od těla. „Nowcomewithme / and clutchthehandsofyour maker,“ zpívá Rezek v úvodní písni alba. „Pojď se mnou – a stiskni ruce toho, kdo tě stvořil“ – spojení něčeho, co nás překračuje, a civilní blízkosti by nemohlo být jasnější.“ (Viktor Palák, RadioWave)
53 hlasujících vybíralo z 93 alb
Zahraniční
5. Thom Yorke - Anima (XL) 26 bodů
Radiohead pochopitelně forever, ale ani Thom Yorke sám za sebe není k zahození, co si budeme povídat. Sotva pár měsíců poté, co vydal výborný soundtrack k nové verzi hororu Suspiria, přišel frontman nejslavnější kapely našeho věku s třetím vlastním albem. Nigel Godrich pochopitelně nechybí, stejně jako dvě nominace na Grammy, respektive vlastně tři – desku totiž doprovází parádní krátký film Paula Thomase Andersona, který byl nominován též. A to nejlepší nakonec – Thom Yorke se s programem k desce v létě objeví dvakrát v dohledu, na slovenské Pohodě a v pražském Fóru Karlín.
„Anima vychází z podobných ingrediencí jako zpěvákova předešlá sólová alba, všechny atributy pro ně typické zůstávají. Míchá křupavé, přerývané elektronické rytmy s táhlými, repetitivními syntezátorovými plochami a do toho zní Yorkeův zmučený vokál. Odškrtnout si však nové album jako další zbytečný sólový přívažek skvostné diskografie Radiohead, dost možná nejdůležitější rockové kapely posledních 30 let, by bylo krátkozraké. Třeba proto, že písně z nové desky jsou snad nejúzkostnější a nejzlověstnější, jaké kdy Thom Yorke na sólové dráze vytvořil.“ (Karel Veselý, Aktuálně.cz)
63 hlasujících vybíralo z 216 alb
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.