Jakub Koumar | Články / Recenze | 23.04.2015
Existují desky, které v nitru nenechají kámen na kameni. The Thing ale nejsou z těch, kteří by objevovali vaše nejniternější city, hráli na tajné struny a otevírali brány do skrytého já. Jejich zemětřesení se rodí ve zničujícím tempu, síle a energii.
The Thing & Thurston Moore patří do rozrůstající se sbírky hudebních kooperací. Do spárů severských free jazzmanů se dostali třeba soudobý skladatel a hlukař Otomo Yoshihide, improvizátor Jim O’Rourke, hiphopová inovátorka Neneh Cherry i modla všech ukvílených kytaristů Thurston Moore. Jejich společný koncert z londýnského Cafe Oto teď dává kromě ušních bubínků zabrat i membránám reproduktorů.
The Thing jsou pověstní divokými eskapádami. Jejich skladby jsou ďábelskou koláží, kterou kolaborace mění ve freejazzovou fúzi převrácenou vzhůru nohama a taky naruby. Tím hlavním je ale nezdolná energie a u spolupráce s Moorem to platí čtyřnásob. Nenabízí téměř žádné místo k vydechnutí, není to ale šílenství. The Thing a Moore nevytváří jen směs plnou melodické obscénnosti, byť se to necvičenému uchu může zdát, skladby mají svůj vývoj, pohyb i gradaci, jen je potřeba pamatovat, že The Thing hrají free jazz. Kompozice jsou svobodomyslné, ale nabízejí i pořádný rockový kotel - nespoutané běsnění a bigbeatové riffování, to je to, o čem se bavíme.
Mooreova kytara je posedlá, její zkreslení se mění nahodile a pendluje mezi fatálně nabořeným zvukem a zvonivými disonantními trylky. A když se do strun Moore opře, je to, jako kdyby do úzké ulice vjely všechny bagry světa. Leckterý hardcore má vedle něj jen hlásek jako konipásek. Navíc mluvíme o muzikantech, jejichž technika je téměř mimo chápání, zejména to, co předvádí Paal Nilssen-Love s bicími, je zarážející. Rockově pevný tón v závratné rychlosti synkopických orgií zabere několik poslechů k rozlousknutí, saxofonistu a duši kapely Matse Gustafssona by zase jeden podezíral, že má v barytonu vzduchový kompresor.
Alba The Thing nejsou nikdy žádný čajíček. Živák s Thurstonem Moorem ovšem skvěle zprostředkovává divokou atmosféru a ohromující improvizační invenci. Tohle spojení nemá šťávu, ale ukrutný destilát, z něhož budete chraptit ještě ráno. A že jste vlastně jen poslouchali jazz, vám nikdo neuvěří.
The Thing & Thurston Moore – Live (The Thing Records, 2014)
www.trostrecords.bandcamp.com/album/live
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.