Články / Recenze

Osvětimská knihovnice Dita Adlerová

Osvětimská knihovnice Dita Adlerová

Petr Janiš | Články / Recenze | 08.03.2014

Období druhé světové války, pár okamžiků před 8. březnem 1944, kdy bylo hromadně zavražděno dosud největší množství českých občanů v pekle na zemi, v kulisách osvětimského vyhlazovacího tábora Březinka. Tak začíná kniha vzpomínek tehdy čtrnáctileté Dity Adlerové, dnes Dity Krausové žijící v Izraeli, jejíž vzpomínky zpracoval Antonio G. Iturbe.

Ve vyhlazovacím táboře byl zbudován rodinný tábor, který obývaly židovské rodiny, v kartotéce označené „zvláštní zacházení“. Do dnešních dní není známo, proč tomu tak bylo, existují však domněnky, že se mělo jednat o Potěmkinovu vesnici či o divadelní kulisy pro emisary Červeného kříže, jež měly vyslance organizace přesvědčit, že lidská práva jsou dodržována i v místech, která „opustil sám Bůh“.

V tajně zřízené škole, ve které vyučují děti a mládež představitelé uvězněné inteligence v čele s Fredy Hirschem, se podařilo uchovat pár knih (jejich počet se dá spočítat na prstech obou rukou), jež se používají při vyučování. Přestože je nalezení fyzických knih trestáno smrtí, Dita se stává knihovnicí v Osvětimi. O knihy pečuje a ony jí rozšiřují obzory nejen o světě dětském, ale i světě dospělých. Zároveň prohlubují její vnímání, podobně jako všechna umělecká díla: „Když jsou lidé zavření, značkováni a zabíjeni po tisících jako zvířata, nakonec sami uvěří, že jsou obyčejnými kusy dobytka. Smích a pláč jim připomenou, že jsou ještě lidmi.“ Fiktivní svět literatury se stává únikem z tristní reality a nuzných životních podmínek nejen pro Ditu, ale i pro její vrstevníky.

Co je největším postrachem nedemokratických systémů a jejich vedoucích představitelů? Opozice, ozbrojený odboj, spravedlnost? Překvapivou odpovědí se stává jedno jediné slovo – kniha. „Všichni diktátoři, tyrani a utlačovatelé v dějinách, ať už byli té či oné barvy pleti, Árijci, černoši, orientálci, Arabové anebo Slované, všichni měli jedno společné – zuřivě pronásledovali knihy. A bylo lhostejné, jménem jaké víry to dělali...“

Na mysl přichází kniha s obdobnou tematikou – 451 stupňů Fahrenheita Raye Bradburyho. Oproti Osvětimské knihovnici se jedná o román dějově ukotvený v budoucnosti, kde se společenstvo „vyděděnců“ snaží uchovat knihy podobně jako v Osvětimi, v obou možných podobách: fyzické i „živé“ formě (obsah knih je uchováván v lidské paměti a ústně šířen). V Březince však v plamenech nekončí literární díla, ale samotní lidé...

Pro čtenáře, který se s tématem holocaustu střetává poprvé, se jedná o zajímavé čtivo. Dostane se mu zběžných informací o zdařilých útěcích ze „zadrátované lidské klece“, lze pohlédnout na život v prostředí, kde i ti nejméně podezřelí se stávají konfidenty a kde se uvěznění mění v bezcharakterní bytosti s lidskými rysy.

Osvětimskou knihovnici lze brát jako vstupní bránu do literatury šoa. Napínavost Vrbovy knihy Utekl jsem z Osvětimi sice postrádá, popis egoistického boje jednotlivce o vlastní přežití z Noci Elieho Wiesela a bezvýchodnost uvedenou v Glazarově knize Treblinka, jako slovo z dětské říkanky zde také nenajdeme, ale pro připomenutí děsů a hrůz, jimž museli někteří v první polovině 20. století čelit, je to dílo více než zdařilé.

Info

Antonio G. Iturbe - Osvětimská knihovnice (Akropolis, 2013)
http://www.akropolis.info/kniha/1168/Osvetimska-knihovnice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace