Písně/z/měsíce #26

Po delší pauze vás opět vítám ve světě přílivů a odlivů kontrolovaných mimozemskými mrtvými tělesy. Čtyři čerstvé novinky a tři starší písně z nového století, jež unikly mým hloubkovým sondám a průzkumným satelitům. Samí osvědčení hudební matadoři. Profesionálně vystavěné zvukové pomníky se tu tyčí k nebi a připomínají nám, že měsíc stále ještě jitří představivost fantastů a snoplavců.

Mien – Earth Moon (MIEN, Rocket Recordings, 2018)
Členové The Horrors, The Black Angels, Elephant Stone a The Earlies dávají dohromady projekt Mien. Sitár a nálada pohrobků The Beatles i devadesátkového psychedelic revivalu. Pravděpodobně o nich ještě uslyšíme.

Noel Gallagher‘s High Flying Birds – The Man Who Built the Moon (Who Built the Moon?, Sour Mash Records, 2018)
Ani jeden z frackovitých bratří Gallagherových už asi nikdy svůj stín nepřekročí. Noel mi ale byl svým hudebním přístupem vždy sympatičtější. Pravděpodobně je to vkusnými kolaboracemi s Chemical Brothers a menší mediální arogancí. Tady nám servíruje další očekávané menu. Lehké retro s psychedelickým zvukem Madchesteru funguje jako příjemný výlet časem zpět k zakonzervovanému duchu 90. let, vystavenému v muzeu voskových figurín. Vše sledováno z bezpečné vzdálenosti nového století.

Fever Ray – To the Moon and Back (Plunge, Rabid, 2017)
Ani se nechce věřit, že debut Fever Ray vyšel bezmála před deseti lety. Karin Elisabeth Dreier tu ubírá ze severských inspirací, ředí temnou atmosféru a syntetické podklady transponuje o pár oktáv níž. Tím se více blíží svému hibernujícímu projektu The Knife. Další Heartbeats (známá z coveru José Gonzalese) nebo What Else Is There (spolupráce s Röyksopp) zatím ale nepřichází.

Goldfrapp – Moon in Your Mouth (Silver Eye, Mute, 2017)
A hned tu máme další severské ozvěny. Pět let dělí Alison od předchozí desky, z hájemství poloakustických balad se zde vrací zpět k elektroničtějšímu zvuku. Ač jsou skladby charakteristicky táhlé, novinka lehce pokulhává za hloubkovými ponory mořských velrybích sentinelů z debutu Felt Mountain nebo za decentně dekadentní intimitou Tales of Us.

Steve von Till – Night of the Moon (A Life Unto Itself, Neurot Recordings, 2015)
Tuto desku jsem dlouho točil v autě při cestách do zkušebny i na jiná prapodivná místa. Nikdy jsem ale neotočil obal desky a nepodíval se na tracklist, abych zjistil, že jedna z písní je o měsíci. U podobných nahrávek člověk vlastně ani moc neočekává vypsané názvy písní. Ale jsou tam a je to nádhera. Meditativní mantra s krásně delayovanou kytarou.

Puscifer – Holiday on the Moon (New Tales to Tell: A Tribute to Love and Rockets, Justice Records, 2009)
Jak již název desky prozrazuje, píseň je cover britské skupiny Love and Rockets a projekt Maynarda Jamese Keenana (Tool, A Perfect Circle) se tu zjevuje v komorně potemnělé atmosféře. Ta se zlomí až s druhou polovinou skladby. Celému albu pak vévodí společnost vynikajících hudebníků jako Black Francis aka Frank Black z Pixies, The Dandy Warhols, The Flaming Lips nebo A Place to Bury Strangers.

Tindersticks – Waiting for the Moon (Waiting for the Moon, 2003)
Tento song mi dlouho unikal v zákrutech času a nekonečných ohybech mnohorealit. Pluje ve vodách podobných nálad jako jejich další balada No More Affairs, či její francouzská verze Plus de Liaisons. Krásný fadeoutový epilog dnešního dílu s barytonem Stuarta Staplese podložený varhánky a tklivými housličkami o čekání noci vstříc.