Abbé | Články / Recenze | 05.12.2018
Doba, kdy kanadští „thrash artoví“ Voivod experimentovali, skončila tak před dvaceti lety. Výraz kapely je dnes zakonzervovaný v podobě z přelomu 80. a 90. let, naposledy oprášené na začátku tisíciletí tvůrčím mozkem kapely, kytaristou Piggym (1959–2005), který krátce nato zemřel na rakovinu. Přesto nová deska žádnou tragédií není.
Voivod na rozdíl od jiných thrashovek nemůžou hrát na retro feeling: klasici hard sci-fi jako Isaac Asimov nebo Ray Bradbury, z jejichž odkazu stále vycházejí texty i vizuál kapely, cool asi nikdy nebudou. „Marťani“ však mají tu výhodu, že stojí na chytře dávkové agresivitě a ne na anaboliky vyhoněné postpubertální nasranosti. Nejpozději po EP Post Society (2016) bylo navíc jasné, že jedinečná studená fúze postpunkových nálad, art a progrocku a thrashe svého stvořitele přežije. O generaci mladší Daniel Mongrain byl s duchem Voivod srostlý, už když k nim vzhlížel jako člen deathových Martyr. Piggyho šikovně cituje a ve skrytých detailech obohacuje skladby o vlastní nápady. Zřejmě poprvé jsou na albu Voivod slyšet vkusně zaranžované akustické kytary nebo smyčcová crescenda.
Při poslechu The Wake člověka ani nenapadne, že „Piggy to dělal líp“ nebo že jde o spolek vyšeptalých thrashových důchodců. K něčemu tak nečekanému, jako byly kruté pokusy Marťanů na vzorcích Fear Factory (tedy alba Negatron a Phobos), sice nejspíš už nikdy nedojde, ale vlastně ani nemusí. Pro Kanaďany, kteří tupému thrashi kdysi v osmdesátkách proti jeho vůli implantovali (pozitronový) mozek, nepředstavuje ani stárnutí nic víc než drobný technický problém.
Voivod – The Wake (Century Media, 2018)
web kapely
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).