Barka Fabiánová | Články / Recenze | 18.05.2013
Slezsko a Valašsko. Český Těšín a Rožnov pod Radhoštěm. Místa, které spojuje album Ja tutaj mieszkam (Bydlím tady). Po bardovi Jaromíru Nohavicovi a cellistce Dorce Barové se objevil další hlas, při kterém zpozorníte a po chvíli mu podlehnete. Beata Bocek se na hudební scéně pohybuje poměrně dlouho, už ve dvanácti letech se rozhodla, že bude hrát a zpívat vlastní věci. Ve čtrnácti objevila akordeon, v patnácti vzala do ruky kytaru ukrajinské výroby a když se na ni naučila hrát, pořídila si elektrickou kytaru. S holkama měly rockovou kapelu, ale po čase zjistila, že jí víc vyhovuje role osamělé písničkářky. Rockové dospívání zachytila na debut Przeszkoda (v roce 2004), další, překvapivě optimistickou desku nazvala Czary moje, dary twoje (2007), ale větší pozornosti se jí dostalo až s posledním albem, které loni v listopadu vydalo Indies Scopes.
Beatu Bocek jsem poprvé slyšela v Mázhasu na malém festiválku na Grabštejně. Na místním Worldfestu byla jedním z největších překvapení. Beatina vystoupení mají domáckou atmosféru, dodávají energii a návštěvníci jejich koncertů často mluví o „auře“ a okouzlení. I při poslechu alba tak můžete mít pocit, že sedíte někde v chalupě a nasloucháte jejím příběhům. Písně jsou autorské (až na zhudebněnou modlitbu Taeba od kazatele Thomase Morea) a převážně v polštině. Polský jazyk je pro Beatu Bocek přirozený a jak sama přiznává, je pro ni jednodušší vyjadřovat v něm pocity a nálady. Přesto nemáte pocit, že byste byli ztraceni v překladu, a nemusíte ani pocházet ze Slezska. Kromě polštiny deskou zní i čeština a francouzština a píseň s názvem Japonská je dokonce ve smyšleném jazyce. Texty jsou inspirované přírodou, duchovnem i duševnem a často jsou zhudebněnou poezií. Neubráním se srovnání s texty Martina Evžena Kyšperského z brněnských Květů.
Na desce hrají ještě čtyři muzikanti, Beata Bocek si však vystačí sama. Při zpěvu se doprovází na akordeon, kytaru, ukulele, koncovku a mbiru a každý z nástrojů dodává písním odlišnou atmosféru. Zatímco koncovka připomíná horaly, akordeon těšínské písničkáře, kytara folkaře z Valašska, mbira dodává snivou atmosféru a určitou dávku šamanství. Ukulele zase touhu vydat se na cesty.
O kvalitách alba Ja tutaj mieszkam svědčí i nominace na žánrové hudební ceny Anděl (v kategorii World Music), nezávislé Tais Awards a sedmé místo v anketě rádia Proglas. Kritiky nešetří chválou, takže pokud se chcete přesvědčit o jedinečnosti Beatiných akcí na vlastní uši, nezbývá než se vydat na koncert či festival. Beata jich má letos naplánováno opravdu hodně.
Beata Bocek – Ja tutaj mieszkam (Indies Scopes, 2013)
www.beatabocek.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.