Jakub Koumar | Články / Sloupky/Blogy | 27.10.2014
Další den dokumentárního festivalu pokračoval ve všech filmových sekcích. Ty se člení do několika kategorií, z nichž některé jsou soutěžní, jiné ne. Dvě soutěžní pro letošek přibyly. První je kategorie Krátká radost. Pokud namítáte, že tahle už v programu nějakou dobu straší, máte pravdu. Nicméně až od letošního ročníku si i odtud jeden z filmů odnese cenu vítězného snímku. Tou druhou novinkou je přídavek v mezinárodní soutěži o nejlepší světový dokument Opus bonum. Nyní jsou samostatně vyčleněny autorské prvotiny, debut roku se vyhlásí v rámci První radosti.
Nedělním filmům dominovalo hned několik kousků. Žalozpěvy: Černomořská odysea je putováním kolem Černého moře. To by bylo samo o sobě docela provařené téma, kdyby neměl režisér Stanislaw Mucha tak zatraceně dobrý výběr charakterů. Při svém putování po pobřežích všech států, obklopujících toto takřka vnitrozemní moře, si všímá více konkrétních lidí než specifik daného regionu. K těm se konec konců stejně dostává skrze slova lidí, jimž se věnuje. Nenucený a přirozený přístup dávají filmu velice dobrou dynamiku, Žalozpěvy jsou bez hluchých míst a jsou adeptem na jeden z nejlepších filmů (zde příhodně pojmenované) soutěže o nejlepší východoevropský dokument – Mezi moři.
Ming z Harlemu: Jednadvacet pater ve vzduchu se vrací k deset let staré aféře kolem Antoina Yatese, který se nezdráhal žít uprostřed New Yorku v bytě s dospělým bengálským tygrem a dvoumetrovým aligátorem. Veškerou rezignací na bulvárnost případu překvapuje a dlouhými promlkami vybízí diváka k reflexi a snaze navodit bez předsudků atmosféru života zvířat v nezvyklém prostředí. To je pro něj cestou, jak přiblížit Yatesovo rozhodnutí. Tato metoda funguje za předpokladu, že se oprostíte od svazující informovanosti a necháte se unášet tichými pohyby dravců po prázdném bytě. Zdaleka nejzajímavější je však technika natáčení, kdy autor Philip Warnell nechal v zoologické zahradě vystavět přesnou kopii Yateseova bytu, v němž zvířata natáčel.
Česká radost přihodila do ohně pár dalších polínek. František svého druhu Jana Gogoly mladšího dokázal skloubit zajímavý život ornitologa a bývalého bankovního úředníka Františka Krause. Gogola má skvělý nadhled a vtipem eliminoval pocit patosu z Františkovy píle a dobráctví. Film o ptačích budkách a životním poslání ve festivalové atmosféře bodoval naplno.
Což se bohužel nedá říct o Lovu zdar Jaroslava Kratochvíla. Kontaktní dokument plný efektních záběrů je zbytečně omezený. Jako by sám nevěděl, jestli témata nutnosti odstřelů či dilema jíst/nejíst maso chce nebo nechce rozebírat. Neopatrně naťukává vše okolo, schovávaje se za to, že jde o pouhou mozaiku specifických lidí. Několikrát si vypomáhá záběry, jejichž smysl není jasný.
Očekávaný Gottland je různorodou skládačkou, snažící se rozvinout nebo spíš překročit svou slavnější předlohu. Snaha dopsat knihu je sympatická a v některých povídkách (Místo Stalina) vzatá za správný konec. Pietně podaný závěr o smutném projektu Pochodeň 2003 od Kláry Tasovské je naopak zklamáním poté, co ho působivě načala ve svém filmu Půlnoc. Gottland sice opravdu vystupuje z knihy trochu jiným směrem, ale nedaří se mu prolomit auru zbytečnosti. Na rozdíl od knihy trpí nekonzistentností a hlavně vyvolává dojem absence názoru. O tom, jestli je to u dokumentu dobře, se musíte rozhodnout sami. Gottland určitě není špatný film. Jen se zdá, že je více rozporuplný než dobrý.
18. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
23. – 28. 10. 2014, Jihlava
www.dokument-festival.cz
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.