Akana | Články / Recenze | 04.09.2013
Album, které nadchne hned první skladbou, mívá předem napůl vyhráno. Na Modern Vampires of the City se téhle role chopila píseň Obvious Bicycle, jejíž kouzelný, povznášející refrén vnucuje mému podvědomí myšlenku, že takhle načaté album prostě nemůže být špatné. A není. S každým dalším trackem a s každým dalším poslechem ve mně nezadržitelně roste nutkání sáhnout po nejvyšším hodnocení.
Oba dosavadní studiové zářezy Vampire Weekend byly skvělé, ale trojka je snad ještě překonává. Uchovala si všechna jejich pozitiva – zvukovou i rytmickou originalitu a vynalézavost, průzračně bezelstné melodie – a zároveň jako by je posunula ještě o třídu výš. Album je dospělejší, ne tak zvukově opulentní, ale stále nesmírně hravé. Všelijakých aranžérských vychytávek je na něm pořád hojnost, ale jsou používány rozvážněji a s větším smyslem pro proporční vyváženost. Všechno spolu ladí ještě o chlup víc než dřív.
S tím se veze i celkově serióznější tón, nejzřetelnější v melancholickém závěru alba (Hudson, Young Lion), ale křehké nálady obsahují i třeba Step nebo Hannah Hunt. V případě Vampire Weekend jsme samozřejmě pořád na míle daleko od nějakých depresí, celkový dojem zůstává nakažlivě pozitivní, letní, nakopávající. Ostatně rozverné odpichovky jako Unbelievers, Diane Young nebo Finger Back dokážou dostatečně rozproudit krevní oběh a zaměstnat tělo i mozek. Afrobeatové spodky, které se výrazně uplatnily na Contra, se téměř vytratily, fantazii ve vynalézání nezvyklých, a přece tak chytlavých rytmických vzorců to ale nijak neumenšilo. Jiných inspiračních zdrojů se ovšem kapela tak docela nezříká, například často citované jméno Paula Simona opět vyplouvá na povrch třeba při sledování vokální linky písně Everlasting Arms. Což ale nic nemění na skutečnosti, že Vampire Weekend patří i nadále k nejoriginálnějším seskupením současnosti.
Pro dnešní kapely je čím dál těžší vytvořit si jasně rozpoznatelný a nezaměnitelný rukopis, a ještě podstatně náročnější je neustrnout s ním na mrtvém bodě a rozvíjet ho. Album Modern Vampire of the City je důkazem, že je to pořád ještě možné, a Vampire Weekend mi s ním udělali velikou radost.
Vampire Weekend – Modern Vampires of the City (XL, 2013)
www.vampireweekend.com
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).