Jakub Koumar | Články / Recenze | 09.09.2013
Moderní blues Davida Lynche je jako vlak, který neustále mění rychlost. Za okny ubíhá cesta, ale za vším tím rámusem mechaniky je klidné, opuštěné a zašlé kupé a z něj váš pohled na ubíhající krajinu.
V takovém vlaku jako by jel i David Lynch. Jenomže ne jen tak, ale plný dojmů z cesty časem. Z návštěvy koncertu Johna Leeho Hookera či Muddyho Waterse, zasněný u nahrávek Patti Page či Doris Day. Jenže všechny pocity se slily do jednoho velkého, rozpitého snu. Jakkoli se toto srovnávání může zdát divoké, Lynch s úctou respektuje syrovost pozvolna modernizovaného blues i melodičnost, jež se sice schovává za jiskřivou atmosféru, ale v jádru je přívětivá. Cestou zpět ještě stihne navštívit Kapitána Beefhearta pro inspiraci, jak všechno prozářit a zastřít zároveň.
Ne, tohle není Crazy Clown Time, i když paralely sedí často ve vedlejším kupéčku. Přímost melodií tu najdete taky, ale ne v takové míře. A jakmile dojde na rozprostírající se zvukové pláně za oknem, není to temně ambientní, až industriální blues, utajené záchvěvy The Air Is on Fire jsou pryč. A to i přesto, že nádech je spíše hypnotický než klaunovsky křiklavý.
Kytary opředené Lynchovým kontrastním hlasem drnčí až v morku kostí. Struny se sebevědomě chvějí jako u souputníka Angela Badalamentiho, přitom nechybí syrovost a z hloubi vylézají bluesrockové kořeny po vzoru spolupráce s Johnem Neffem. Tohle blues je ovšem ošemetnější. Melodie jsou rozvážné a ustarané, jejich přednes často waitsovsky svébytný, díky čemuž vás nezaskočí hutné nástupy. Nechybí chvíle, kdy se motory rozjedou naplno, ale nezapomeňte, že pořád sedíte uvnitř, ukrytí před lomozem, co se postupně zkresluje na hranici snem rozkrývaného podvědomí. Na této hraně dostanete několikrát pocit, že se vám otevírá něco doposud neobjeveného, zejména díky čistotě melodií i textů.
The Big Dream je nenásilná a méně barevnější než předchozí deska, ale co v tomto směru ubírá, to dohání v tematičnosti. Respektive monotematičnosti, což může být i kámen úrazu. Pokud nepřistoupíte na způsob, jakým vás hudba pomalu ovíjí a následně prostupuje, může se stát, že se na cestě prostě začnete otravovat. Že ten pohled z okna je pořád stejný. Pak budete bloumat očima po kupé, ale víc už nedostanete, nemůžete se zvednout, projít se, natož vystoupit. Díky uzavřenosti album trpí poněkud klaustrofobním dojmem. Nezmění to cover předělávkové modly The Ballad of Hollis Brown, ani přispění Deana Hurleyho, ani přibrnknutí Rileyho Lynche. Vzduch dovnitř vpustí Lykke Li, ale bohužel až v bonusové skladbě I Am Waiting Here.
Album The Big Dream dostává svému slovu hlavně na první poslech, kdy dokáže být velkolepé hlavně v drobných nuancích. Nabízí krásně rozvlněné písně, jako vlak ve We Rolled Toghether uhání kupředu, ale vy tu jízdu vnímáte jen napůl. Okolí se totiž začíná ve vaší hlavě tříštit, zvuky se zkreslují, tempo se vytrácí, usínáte.
David Lynch – The Big Dream (Sacred Bones, 2013)
www.davidlynch.com
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).