Lukáš Masner | Články / Sloupky/Blogy | 07.07.2013
Partička dezertérů za občanské války vyrazí do pivnice. Z jejich cesty se stane hledání pokladu a později i sestup do samotného pekla. To, že výsledný dojem z filmového večeru ve Velkém sále karlovarského kina bude muset zachraňovat Brian de Palma, nikdo nečekal.
Před projekcí filmu Pole v Anglii zazněla dvě varování:
- film obsahuje stroboskopické obrazy
- jedná se o snímek, jaký jste dozajista ještě neviděli
Velká pravda, i když ony stroboskopické výjevy se zdají jako nejmenší problém. Prapodivné, žánrově i jinak neuchopitelné dílo režiséra Bena Wheatleyho (Seznam smrti) ukončilo promítání soutěžních filmů a bylo důkazem toho, že letošní úroveň soutěžních snímku je opravdu mizivá. Halucinační trip, v němž sebranka vojáků zažívá sestup do pekla, snad ani nemohl být extravagantnější. Jakákoliv logika jde během chvíle stranou, ke slovu se dostává zmatená tříšť výjevů a vykutálených gagů. Divák se chvilku baví, dlouho nudí a po zbytek filmu zažívá jen lhostejnost. Realita a halucinace zfetovaných vojáků zůstávají neodděleny, digitální černobílý obraz začíná být fádní, takže se hromadnému odchodu ze sálu vlastně ani nelze divit.
Zajímavé jsou snad jen ony stroboskopické pasáže, kaleidoskopicky lámaný obraz, který dokáže být na okamžik fascinující. Wheatly si ho možná měl schovat pro nějaký videoklip nebo radikální horor, ale pro tenhle trucovitý, často samoúčelný výkřik ho je škoda. Nevím si s filmem rady, jen netuším, do jaké míry jsem na vině já sám.
OK, chvíli postát venku, pokusit se utřídit myšlenky, zauvažovat nad tím, čeho jsem byl před okamžikem svědkem, a pak se zase vrátit do sálu. De Palmova klasika Zjizvená tvář (1983), k níž napsal scénář Oliver Stone, je zaručený balzám. Na plátně vypadá fantasticky a čas jí rozhodně neubral nic na kráse a zvrhlé přitažlivosti. Může za to nejen představitel hlavní role Al Pacino, který formuje svou postavu jako směs excentrického a nevypočitatelného pomatence, někdy až za hranicí karikatury, ale především Brian De Palma osobně. Jeho dlouhé, mistrně orchestrované záběry přečkaly bariéru času, stejně tak poněkud dřevní, ale hypnotická hudba Giorgia Morodera. Zjizvená tvář stále funguje a nechybělo moc a Pacinovo závěrečné zvolání „I am Tony Montana“ bylo odměněno bouřlivým potleskem diváků.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.