Žiletková bublanina Black Marble

Blažené rejdění nočních tvorů v podrostu, husí kůže, omamná vůně tlení a ponurý chlad. Chlad, jako když vám v dospělosti máma vyčítá přešlap a má pravdu. Peristaltika dřevního temného synthu, zastřený vokál pouličního tlampače oznamující zhuntovanost světa, uhrančivé basové linky a pulzující tlukot naděje kdesi v dálce. Black Marble. Disneyland zádumčivé povahy.

Brooklynští Ty Kube (basa, zpěv; ex-Team Robespierre) a Chris Stewart (mašinky) dotáhli v obýváku svůj postpunkový tetris s tvary mrazivé elektroniky, punkového DIY přístupu a návykové rytmiky od pozoruhodného krátkého debutu Weight Against the Door k výlisu dlouhohrající desky. Album vyšlo na seattleském labelu Hardly Art na podzim před poslední apokalypsou. Akorát včas jako ideální soundtrack rozpadu chlorofylu a zimních krajin s mokrem v botách.

Starý trika s kapelama se rozhodně nevyhazujou. Tihle kluci z NYC zřejmě mají dost podobný šatník s The Soft Moon a Tropic of Cancer. Notně seprané onuce trik Joy Division, Bauhaus a Siouxie and the Banshees ovšem pořád ještě nenosí jenom na spaní nebo s košem. Coldwave, dark wave, synth wave nebo žiletková bublanina, říkejte si hudbě Black Marble dle libosti, zarytí škatulkáři z online diskuzí se už kvůli tomu po sobě naplivali dost. Sám Stewart, toho času art director v reklamce, vyvrátil, že by Black Marble byli coldwave kapela. Prý jen používá vybavení, co má doma, shodou okolností z přelomu 70. a 80. let, kdy tenhle hudební styl vznikl ve Francii, takže se neubrání podobnému zvuku.

A Different Arrangement, necelých 37 minut v jedenácti kusech. I přes zdánlivou monotónnost a odtažitost práce s elektronikou zní celá stopáž lidsky a konzistentně: nezúčastněně naléhavý baryton, prominentní basa jako smeknutí Peteru Hookovi, minimalistické chytlavé melodie vintage syntezátorů, vzdálené bicí automatu, zvuková vrstevnatost a umění napsat písničku. Úvodní hypnotická Cruel Summer (s povedeným klipem) neuspěchaně poodkrývá oponu do temného sálu, kde se tenhle večer už nebude rozsvěcet. Následuje pohřební píseň z horečnatého snu (A Great Design), na kterou tančí všichni smuteční hosté, včetně nebožky. Ze seznamu skladeb si zvýrazňovač ještě zaslouží titulní svižná A Different Arrangement, variující dvouslovný varovný popěvek „this time, this time“, a koncerty již prověřená Pretender z předchozího EP.

S každým poslechem přetrvává dojem, že se v přehrávači napočítalo do jedenácti nějak moc rychle. Myšleno jako kompliment. Hřejivá melancholická náruč studeného černého mramoru. Nostalgie a pocitový oxymóron, žádné post-post-post klišé.