Anna Pleslová | Články / Recenze | 17.03.2013
Jméno téhle nové americké skupiny se nepíše jen s velkým A na začátku, ale velká jsou i ostatní písmena. Vypadá to velmi honosně, ale zdá se, že se k nim takto „epicky“ psaný název hodí. Awolnation se dali dohromady v rodném Austinu roku 2009, kdy frontmana a hlavního tahouna kapely Aarona Bruna nechali nahrát pár písní ve studiu Red Bull Records a poté s nimi podepsali smlouvu. A vyšlo debutové album Megalitic Symphony.
Všechny písně na desce zaujmou už na první poslech, jsou rytmické, hymnické a hlavně chytlavé, některé bohužel až příliš. Mnoho skladeb začíná slibnou slokou se spoustou nečekaných instrumentálních obratů a spojení, ale pak přijde naprosto popový, až sladce žvýkačkový refrén, který všechno shodí. Megalitic Symphony je deska plná rozporů, stejně jako image kapely. Chvíli působí jako soundtrack k počítačové hře pro děti, chvílemi zase jako progresivní album, ke kterému se musíte propracovávat.
Příznačná je poslední píseň, téměř patnáctiminutová symfonie Knights of Shame. Klišé typu „Dance baby dance like the world is ending“ přechází v elektro-rockovou část, která je zase utnutá refrénem z „brazilské telenovely“, následuje undergroundový rap a vše končí opět telenovelou. Zní to jako recept na hudební dort pejska a kočičky, ale paradoxně mě to hrozně baví. Jen mi pokaždé běhá mráz po zádech, když vím, že i ty absolutně naivní části myslí pan Bruno vážně.
Awolnation nepřináší nic nového, ale jsou zajímaví tím, jak dokážou kombinovat tak odlišné hudební styly jako reggae a rap, gospel, elektroniku i hard rock. Jejich hudba je taková, ehm, definice postmodernosti. Možná se vám nebude zamlouvat celé album, ale songy jako Knights of Shame, našláplá Burn It Down, akustická Guilty Filthy Soul nebo úspěšný singl Sail stojí za poslech. A když nad tím tak přemýšlím, musím říct, že Megalitic Symphony patří k tomu lepšímu, co v nedávné době vzniklo.
Awolnation - Megalitic Symphony (Red Bull Records, 2011)
www.awolnationmusic.com
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.