Tereza Posturová | Články / Recenze | 29.04.2013
Na Dischordu se opět urodilo. Tentokrát dali hlavy dohromady Brendan Canty (Fugazi, Rites of Spring) a Rich Morel (ten společně s Bobem Mouldem tvoří machistické duo Blowoff aneb Hodně chlupů, málo vlasů). Nakradli si k sobě většinu kapely Medications (Devin Ocampo, Mark Cisneros) a dali světu další superútvar, tedy pokud vyznáváte trochu jiné hodnoty než třeba Them Crooked Vultures. A otázku smrti mají očividně vyřešenou. Deathfix.
Růžově nasvícené logo kapely ční z coveru desky jako z výlohy mnoha léty prověřeného, na periferii města odstrčeného bordelu. Nejvěrnější skauti tábořiště Dischord nevěřícně kroutí hlavami. Pojďme se podívat do domu lásky, získat odrostlého bobra odvahy. Sedm songů a ne nadarmo se říká: každý pes, jiná ves.
Hned zkraje se otevírají dveře s nápisem Better Than Bad. Lehký pop-rock, retro bičík, trvalá T. Rexe. Ihned mi vyvstávají stájově spříznění Title Tracks. Na zdi visí značně zažloutlé plakáty Beatles s Elvisem Costellem a stříbrné kozačky glam rocku ve světle lampy oslepují tak, že raději rychle zabouchnete. Zatímco se na chodbě snažíte vehementně rozmrkat, z nejasných obrysů před očima vyvstává Low Lying Dreams, pomalu se linoucí odér vábivé siluety dostává kontury hlubokého hlasu Morela (s dostatečnou fantazií něco mezi Pattonem a Laneganem) za doprovodu smutných úderů kláves. Pak začne čpět vůně violy. Ten podbízivý pach okamžitě pohlcuje, drží se sveřepě, mrcha jedna líbivá. Nahmatám kliku. Po vpadnutí do pokoje se naskýtá pohled na spoutanou Hospital. Leží tam sama, šílený výraz, krev, něco je špatně (There’s something wrong inside this hospital). Kytarovým tónům nejistě zavelí melancholická struna. Text vede za ruku horečnatou melodii. Mohli by tak znít Evens, kdyby McKaye vyměnil barytonovou kytaru za klasickou. Za vouyeristickým závěsem vedle bije Dali’s House. Někdo tady poslouchá Fun Lovin’ Criminals. Bělošský funk, osmiminutová pařba, jejíž pestrý guestlist zahrnuje Kanye Westa, Nico, Stevea McQueena, Heidi Klum, Jane Birkin a další. Všichni ale trsají s každým dalším poslechem čím dál méně. Neustále se vkrádá potřeba ujišťovat se, že Morel během nahrávání vokálů neměl ruku v kalhotách. Pochyby jsou ale neuhasitelné záškuby nejistoty. Telenovelový průběh songu s pointou jasnou jak nevinný výraz přistiženého chlapa.
Na posteli se kroutí Playboy. Odkrývá saténový přehoz a tam se tyčí marnost narvaná do genderově korektního modrého latexu. Kdepak hochu, pouze lascivním pohledem u mě nezaboduješ. Nejrychlejší kus na desce a největší prostor pro klávesy. Dopadl špatně. Rozbili mu nos a zkazil si pověst, chudák. Mind Control spolu se závěrečným Transmission postávají u východu v progrockově pestrých kostýmcích, na útlých tělech vytetovaný Ziggy Stardust a Jim Morrisson. Vypotácíte se ven, lehce poblouzněni, dosti zmateni, ale ten Foglarův šestý, hnědý, je zdolán.
Deathfix jsou součástí již několikátého vrhu washingtonské diy modly, který se snad přirozeně vyvíjí do měkčích počinů. Canty, Morel a spol. svým slušným příspěvkem rozšiřují její záběr, když slušný je v tomto případě spíš snesitelný. Když může Blixa Bargeld v televizi vařit černé rizoto, proč nemůže bývalý hardcorista dělat pop? Zatím to všem prochází. O prsa.
Deathfix – s/t (Dischord, 2013)
www.deathfix.com
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).