Dantez | Články / Recenze | 27.07.2019
Label Top Dawg Entertainment je na poli rapu za poslední dekádu jedním z nejzajímavějších. Zejména Kendrickem Lamarem proslavený okruh si vydobyl na západním pobřeží pevnou pozici, a to hlavně díky silným debutovým deskám a barvitým osobnostem všech členů. Lamar je komentátorem překotného života v hoodu, Jay Rock jeho aktérem a Ab-Soul někde v koutě kontempluje…
Schoolboy Q je nejspecifičtějším členem sestavy. Na jedné straně jde o člověka ošlehaného ulicí, který nemívá daleko ke konfliktu, na té druhé se představuje v serióznější poloze, ze které dokáže s dostatečnou dávkou odstupu komentovat svůj život. To ostatně můžeme slyšet i v singlech jako John Muir nebo Groovy Tony z dobře přijaté předchozí desky Blank Face LP.
I na novince Crash Talk se setkáváme s oběma póly. Schoolboy Q předestírá bezmála čtyřicetiminutový materiál, který klame tělem. Délka desky, obal i singl Numb Numb Juice napovídají, že dostaneme ucelený gangsta rap se schoolboyovsky typickými prvky – nevyzpytatelnou flow, nepředvídatelnými změnami v projevu a ujetými ad-liby. To vše na beatech s boombapovým jádrem a občasnými trapovými aranžemi. Zvukovou kontinuitu však bourá třetí skladba Chopstix, která potlačuje tvrdou produkci a Schoolboyovo charisma na úkor populárního soundu hostujícího Travise Scotta. Podobných přešlapů je na desce víc a téměř vždy jde o tracky s featuringy. Výjimkou je pouze song Floating s 21 Savage, který zapadá do potemnělejší druhé části alba, a právě v této poloze vyniká rapperův charakter. Flow překvapuje a hra s vokálními polohami baví, zejména pak v případech, kdy je vše umocněno přímočařejšími beaty. Track 5200 usměrňuje roztěkaný projev samplem flétny, zatímco na Die With Them vede agresivní dikci hutná zkreslená basa.
Crash Talk představuje kompromis. Z jedné části nabízí originální spojení bouřlivého rapu s hutnými beaty, tu druhou tvoří mainstreamový balast. A to je škoda. Pokud by se ho totiž Schoolboy Q zbavil, mohl by konečně vytvořit unikátní desku s potenciálem stát se klasikou žánru.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.