Články / Recenze

John Frusciante a jeho eklektické divnoalbum

John Frusciante a jeho eklektické divnoalbum

Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 28.04.2014

Od svého odchodu z Red Hot Chili Peppers se John Frusciante vydal cestou sólového muzikanta, jehož tvorba je - mírně řečeno - zařaditelná jen s velkými obtížemi. Po desce Empyrean koketoval s hip hopem, drum and bassem a breakcorem (PBX Funicular Intaglio Zone, 2012), o rok později vydal EP Outsides, které do jisté míry předznamenalo, jakým způsobem bude vypadat Enclosure, zatím poslední Fruscianteho nahrávka.

Posluchačsky náročná deska působí jako narkotický trip. Čas a prostor se natahuje a smršťuje, do hlavy se vkrádá řada nesourodých podnětů, pozornost je roztěkaná, nestálá. Frusciante si s hudbou dělá takřka cokoliv, míchá "všechno, co ho v posledních pěti letech ovlivnilo".

Enclosure je deska křehká až éterická, přesto se nejedná o hudbu, která by posluchače uspávala či ukolébávala ke snění. Frusciante spojuje melodie a rytmy, které jdou místy až proti sobě. Neustále překvapuje, některé skladby působí jako přehlídka elektronických podkladů, které jsou náhodně skládány jeden za druhým bez toho, aby alespoň přibližně kopírovaly melodii. Viz hned úvodní Shining Desert, které dominuje charakteristická kytara, rozpoznatelná už od dob RHCHP. Na Enclosure se střídají nálady a styly jako na běžícím pásu - takřka osmdesátková, optimisticky popová záležitost Stage, kakofonická Run nebo temná Crowded. Všechny změny rytmů, podkladů, neočekávaně se vynořující zvuky mají jednotící prvky - vedle zmíněné kytary je to také Fruscianteho hlas. Křehký, smutný, jistě-nejistý falzet a vzletné melodie vytvářejí propojení, které album drží pohromadě. Nejsnadněji by se Enclosure dalo zařadit do šuplíku s označením experimentální synth-pop, ale to by ani zdaleka nevystihlo dojem, který v posluchači probouzí.

Enclosure je eklektické a vyžaduje notnou dávkou trpělivosti, je to album od introverta pro introverty, určeno pro klidný, soustředěný poslech. Jedině tak se vyjeví hračičkovské jádro, spousta chytrých nápadů, drobných detailů a hudebního nadhledu. Fruscianteho novinka vznikla z velké touhy dělat hudbu, s nadšením.

Info

John Frusciante - Enclosure (Record Collection, 2014)
http://www.johnfrusciante.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace