Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 28.04.2014
Od svého odchodu z Red Hot Chili Peppers se John Frusciante vydal cestou sólového muzikanta, jehož tvorba je - mírně řečeno - zařaditelná jen s velkými obtížemi. Po desce Empyrean koketoval s hip hopem, drum and bassem a breakcorem (PBX Funicular Intaglio Zone, 2012), o rok později vydal EP Outsides, které do jisté míry předznamenalo, jakým způsobem bude vypadat Enclosure, zatím poslední Fruscianteho nahrávka.
Posluchačsky náročná deska působí jako narkotický trip. Čas a prostor se natahuje a smršťuje, do hlavy se vkrádá řada nesourodých podnětů, pozornost je roztěkaná, nestálá. Frusciante si s hudbou dělá takřka cokoliv, míchá "všechno, co ho v posledních pěti letech ovlivnilo".
Enclosure je deska křehká až éterická, přesto se nejedná o hudbu, která by posluchače uspávala či ukolébávala ke snění. Frusciante spojuje melodie a rytmy, které jdou místy až proti sobě. Neustále překvapuje, některé skladby působí jako přehlídka elektronických podkladů, které jsou náhodně skládány jeden za druhým bez toho, aby alespoň přibližně kopírovaly melodii. Viz hned úvodní Shining Desert, které dominuje charakteristická kytara, rozpoznatelná už od dob RHCHP. Na Enclosure se střídají nálady a styly jako na běžícím pásu - takřka osmdesátková, optimisticky popová záležitost Stage, kakofonická Run nebo temná Crowded. Všechny změny rytmů, podkladů, neočekávaně se vynořující zvuky mají jednotící prvky - vedle zmíněné kytary je to také Fruscianteho hlas. Křehký, smutný, jistě-nejistý falzet a vzletné melodie vytvářejí propojení, které album drží pohromadě. Nejsnadněji by se Enclosure dalo zařadit do šuplíku s označením experimentální synth-pop, ale to by ani zdaleka nevystihlo dojem, který v posluchači probouzí.
Enclosure je eklektické a vyžaduje notnou dávkou trpělivosti, je to album od introverta pro introverty, určeno pro klidný, soustředěný poslech. Jedině tak se vyjeví hračičkovské jádro, spousta chytrých nápadů, drobných detailů a hudebního nadhledu. Fruscianteho novinka vznikla z velké touhy dělat hudbu, s nadšením.
John Frusciante - Enclosure (Record Collection, 2014)
http://www.johnfrusciante.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.