Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 28.04.2014
Od svého odchodu z Red Hot Chili Peppers se John Frusciante vydal cestou sólového muzikanta, jehož tvorba je - mírně řečeno - zařaditelná jen s velkými obtížemi. Po desce Empyrean koketoval s hip hopem, drum and bassem a breakcorem (PBX Funicular Intaglio Zone, 2012), o rok později vydal EP Outsides, které do jisté míry předznamenalo, jakým způsobem bude vypadat Enclosure, zatím poslední Fruscianteho nahrávka.
Posluchačsky náročná deska působí jako narkotický trip. Čas a prostor se natahuje a smršťuje, do hlavy se vkrádá řada nesourodých podnětů, pozornost je roztěkaná, nestálá. Frusciante si s hudbou dělá takřka cokoliv, míchá "všechno, co ho v posledních pěti letech ovlivnilo".
Enclosure je deska křehká až éterická, přesto se nejedná o hudbu, která by posluchače uspávala či ukolébávala ke snění. Frusciante spojuje melodie a rytmy, které jdou místy až proti sobě. Neustále překvapuje, některé skladby působí jako přehlídka elektronických podkladů, které jsou náhodně skládány jeden za druhým bez toho, aby alespoň přibližně kopírovaly melodii. Viz hned úvodní Shining Desert, které dominuje charakteristická kytara, rozpoznatelná už od dob RHCHP. Na Enclosure se střídají nálady a styly jako na běžícím pásu - takřka osmdesátková, optimisticky popová záležitost Stage, kakofonická Run nebo temná Crowded. Všechny změny rytmů, podkladů, neočekávaně se vynořující zvuky mají jednotící prvky - vedle zmíněné kytary je to také Fruscianteho hlas. Křehký, smutný, jistě-nejistý falzet a vzletné melodie vytvářejí propojení, které album drží pohromadě. Nejsnadněji by se Enclosure dalo zařadit do šuplíku s označením experimentální synth-pop, ale to by ani zdaleka nevystihlo dojem, který v posluchači probouzí.
Enclosure je eklektické a vyžaduje notnou dávkou trpělivosti, je to album od introverta pro introverty, určeno pro klidný, soustředěný poslech. Jedině tak se vyjeví hračičkovské jádro, spousta chytrých nápadů, drobných detailů a hudebního nadhledu. Fruscianteho novinka vznikla z velké touhy dělat hudbu, s nadšením.
John Frusciante - Enclosure (Record Collection, 2014)
http://www.johnfrusciante.com
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.