Martin Havlík | Články / Recenze | 03.05.2015
Mladý progresivní německý hudebník na poli klavírní hudby říznuté elektronikou Nils Frahm si k příležitosti vydání nového alba naplánoval speciální událost, která slouží jako výborné promo. Hlavním důvodem, proč bude deska s názvem Solo poslechnuta mnoha posluchači i se zaměřením na odlišné žánry, je to, že Frahm ji dal volně ke stažení na stránky www.pianoday.org. A to není všechno.
Nadaný klavírista a producent si vymyslel zajímavou cestu, jak nový počin propagovat, a sice projekt s názvem Piano Day. Podle Frahma bychom měli každý den v roce obětovat hudbě, zejména klavíru a klavíristům. Měli bychom si udělat poslechové večery a odpoledne s přáteli, jít na koncert, kupovat desky, pořádat workshopy nebo alespoň poukázat na tuto slavnost na sociálních sítích. Samotný Nils Frahm se rozhodl pomyslný svátek, připsaný 29. březnu, oslavit tak, že dal volně k dispozici své nové album, přirozeně s možností koupě vinylu nebo cd.
Solo přichází velmi záhy po úspěšném Spaces (2014). Frahm upustil od elektronických prvků a začal se znovu soustředit na klasický klavír, ovšem oblíbené dlouhé pasáže, stavěné na několika ladně zapadajících tónech, nejsou ani tady žádnou výjimkou. Možná je ale škoda, že nahrávka plyne poklidně, silné emocionální zakončení, jako třeba u Says, nebo obdivuhodná technická náročnost, jako u skladby Hammers, jsou výjimkou. Frahm zpříjemní propršené odpoledne nebo uklidní při chůzi v neklidném centru města, ale co dál?
Je pozoruhodné, že se Nils Frahm oprostil od elektroniky, když mu se Spaces přinesla tolik úspěchů, možná se ale snaží ukázat, že i s prostým klavírem člověk dokáže velké věci. Tedy pokud se jmenuje Nils Frahm.
Nils Frahm – Solo (Erased Tapes Records, 2015)
www.nilsfrahm.com
Live: Nils Frahm (de)
7. 5. 2015, Palác Akropolis, Praha
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).