Rychle rozjetá rolba Kovadliny

Nejen v době, kdy se mluví o nárůstu xenofobie, ale i v době plné individuálních úzkostí a strachu z budoucnosti funguje Kovadlina napříč nimi jako rychle rozjetá rolba. Kdo chce, může naskočit, ale musí počítat s tím, že zpětná zrcátka se někde po cestě utrhla. Pozůstalí členové Hanby ze sebe ani nestihli oklepat její popel a trvalo tři zkoušky, aby nacvičený materiál mohl zamířit na internet, desku i kazetu.

Bezprostřednost sdělení měla vždycky něco do sebe. Za starších časů se v literárních kruzích někdy vyplatilo přenést aktuální témata ve formě stručné a úderné básně do novin, než se měsíce lopotit s celou knihou. A stejně tak Kovadlina sází na přímočařejší a chytlavější podobu hudby, kde není času nazbyt – čas je zcela podřízen touze zkoušet, koncertovat. Snad jedinou překážkou by mohla být nesrozumitelnost některých obratů, ale na texty, ve kterých frontman Banán přichází s lehce abstraktnějšími výpady, stačí jen pár dalších poslechů. Jejich poměr s lidovějšími a přístupnějšími texty je navíc příjemně vyvážený. Obrací se v nich na všechny ani ne tak proto, aby zpytovali vlastní svědomí, jako spíš na jeho občasnou absenci.

Rozumět jenom konkrétní bolesti na jatkách uprostřed stáda

Jízlivá muška se ale kupodivu neobrací jen na apatii a mizivý vhled „ostatních“, ale i těch, kteří se staví na opačnou stranu v zajetí korektnosti a vlastní smyčky upletené z černobílých ideálů. Tetování může někdy rozbolet i rok po pořízení a i trika s Kovadlinou jsou kusy hadru ze stoprocentní bavlny.

Styloví punkoví aristokrati s image mravnostní policie

Prostor zbývá i pro osobní rovinu, která je tentokrát až nezvykle nad věcí – Asfalt se z lehké únavy vzápětí sebevědomě vzchopí, v Síla neuhnout není ani stopy po rezignaci.

Z toho, že neplatí smířená Slepota ani němota Že je síla bojovat

Na to, jak ponuré některé části textů jsou, hudba ani na moment neslevuje z energického a pozitivního náboje a vydrží tak až do rozjímajícího závěru. Lehce dramatický dovětek s náznakem Liborova rukopisu z jeho další kapely Tomáš Palucha naznačuje neotřelé, a přece zdařilé opuštění hranic hardcore punku, stejně jako na první pohled nejednoznačný obal desky. Bezbřehá víra a odhodlání jsou často základními stavebními kameny hardcorové, potažmo punkové subkultury. Člověk sžírán sebevětším pesimismem musí uznat, že i kdyby svět opravdu čekal už jen horší a horší osud, může s trochou snahy vysílat štěstí svému blízkému okolí. S trikoty Save the Whales z módních řetězců raději na hromadu a spálit.