Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 11.02.2015
Mělo (by) to být o cenách. Nebude. Přesto, nebo možná právě proto, že se jich minulý týden rozdalo tolik. Vinyla pro dva, co nejsou Kalle, Grammy pro Beyoncé a Apollo pro legraci. Všechny estrády stejně končí nad ránem v baru, pro někoho život začíná právě tam. Bez cen a chytrých řečí, na zdraví, tyhle drinky jsou poslední.
Cash Savage nikdy žádnou cenu nedostane, zato mi se svými The Last Drinks a albem Hypnotiser připomněla, co je důležité. Několikahodinový youtube zásek, který opakovaný poslech alba způsobil, dal tomuto Šejkru úplně jinou cenu, než měl mít původně. V Austrálii by se nějakému nafintěnému koktejlu vysmáli, pivo se tam pije po džbánech a kvalita se řeší pozdě odpoledne při kocovině.
Od zpěvačky se jménem Cash Savage těžko můžeme čekat něco jiného, neteř Conwaye Savage, klavíristy Nicka Cavea (jasně, překvapení) si z toho vůbec nic nedělá. Hraní je zábava, stejně jako pití, ve volných chvílích trénuje fotbalový mužský tým! To je holka, ty vole.
So many Australians… Chet Faker loni v rozhovoru právě tohle uvedl jako důvod, proč se do Berlína nestěhovat. Znám hodně lidí, kteří tam právě kvůli tomu chtěli/chtějí bydlet. Jindra před dvaceti lety nesl přes celé město kazetu Rán těla, aby ji hodil do schránky domu, o kterém mu někdo řekl, že tam bydlí Mick Harvey. Dneska se tomu smějeme, ale tehdy to byla vážná věc. Ne snad že by se Mick někdy ozval.
HTRK se na novém EP Body Lotion vrátili v čase. Všechny tři skladby pocházejí ze sessions k alb Work (Work Work), na kterých se ještě podílel předčasně zesnulý Sean Stewart. Čistá krása, Austrálie trochu jinak, ale pořád hodně blízko u srdce. Stejně jako The Kill Devil Hills, na které před pár lety do Rubínu přišlo patnáct lidí a nám to bylo úplně jedno, protože ta kapela hrála jako by ten večer měla umřít.
Brendon a jeho boys na letošek chystají konečně nové album, trvalo jim to dlouhých šest let. Pak konečně zase přijedeme, sliboval v posledním emailu. Beru tě za slovo, píšu mu již poněkolikáté, těším se na ně na všechny. Nerad bych se spletl, ale New War už se nejspíš nikdy nedočkáme, poslední post z června loňského roku hovoří jasně. Veliká škoda, tam bylo slušně nakročeno.
Debut Total Control se mi před pár lety pokoušel prodat Míra Pátý v Rekomandu: “Michale, jestli zrovna ty odejdeš bez týhle desky, tak to budu brát jako osobní neúspěch.” Zklamal jsem ho, dneska mi je to líto. O novince Typical System jste si mohli přečíst loni ve Full Moonu, pořád je to síla jako hrom.
Končíme, jdu kupovat letenky. Australský speciál číslo jedna odlétá, divil bych se, kdyby se ten jet leg neozval brzy znovu. S Cash Savage už se domlouváme na pivu v Ostravě, už jen slyšet ten přízvuk má svojí cenu.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.