mexhouse | Články / Recenze | 17.01.2013
Stroon aka struna aka Dalibor Kocián. Jak se to říká? Není všechno zlato, co se třpytí? Není všechno šméčko, co se ksichtí? Ještě pořád je nejúčinnějším zaklínadlem elektronické scény dubstep a předpona „post“ na tom nemůže nic změnit, stejně jako zubní pasta nepředělá ranní kocovinu. Jenže jestli dubstep, ten škaredý bastard trip-hopu, měl zkažené zuby od narození, neznamená to, že když je dítě nemocné, necháte ho trápit doma.
Je možné, že za neotřelým mixem Stroonova EP Triple Farewell stojí Stroonovy zkušenosti ze souborů Cluster a Veni, které se věnují interpretaci moderních minimalistických mohykánů, je možné, že za příjemně eklektickým mixem je jeho zkušenost hráče vibrafonu (v jazzových Shot in the Dark) nebo i mladické nerozvážnosti v metalových a hardcorových kapelách. Možné je všechno. Ale pokud hledáte průsmyk, taký malý priesmyčok mezi dubstepem a technem (pokud tedy věříte na pseudo-dubstep a spinet-house) a máte hladkou lžíci skejtu, můžete zkusit zákruty temnější než gravitace Tronu.
A teď srozumitelně: Stroon velmi dobře cítí prostor a svoje možnosti na rozměru ípíčka, podobně jako Ink Midget, jen je ještě rozmanitější, ještě všežravější. A hlavně si je vědomý vývoje formátu a vnitřní celistvosti, celou nahrávku koncipuje jako rozvíjející se mechanický leknín nebo jako pestrobarevné hejno papagájů postupně dosedající na vyšisovanou srnčí (?) lebku (pokud chceme narážku na výtvarnou stránku bukletu, která má něco ze surreálu i reklamně žehleného pixelu). Klidné ambientní plochy prvních tracků zaplněné teplými tóny klasických nástrojů, aluzemi na televizní zvuky staré éry i neklidnými tóny civilně industriálního charakteru (kvedlačky a plech, scifi-dubtech) s fetišistickou připomínkou klidnějších poloh Bena Frosta a trance/noisu, se postupně zařazují za plný a pádný technobeat, který jako by teprve hledal svou pravidelnost a předurčené bpm.
Vítám vás v intergalaktické střílně, kde je datel černý posledním ostatkem původního lesa, a i když má chromovaný zobák, srdce tepe. V tomto patře za expozicí africké zvěře následuje sál kozorožců. Na hlavní stěně vidíte ojedinělou sbírku hlav exotické spárkaté zvěře, k níž máme i specielní hudební doprovod, kterému říkáme melancho-step – nazujte si podkůvky, můžeme tančit.
Protínání chladné elektroniky, atmosférického tripu a přirozených zvuků industriálního charakteru, živého a nemrtvého, nálady i tance, chillu a flooru, bolavého chroptění i jizvy hojené laserem. Bez basové přeexponovanosti, v táhlých impresích chill techna. Čtyřicátý release Exitabu je jako dobrodružná, číslovaná omalovánka artificial intelligence. Stroon, napjatá struna černobílé díry. Lidský dotek. Letmý jazz.
Stroon – Triple Farewell (Exitab, 2012)
www.stroon.bandcamp.com
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.
Kryštof Kočtář 15.08.2024
Skladby samy mají strukturu jemně rozkolísaných záchvěvů, které dohromady připomínají obraz plynoucí čáry života.
Mária Karľaková 15.08.2024
Kniha je naozaj výnimočná osobná spoveď. Je intímna, plná pocitov, myšlienok, postrehov, otázok z dospievania jedného dievčaťa.
Dušan Šuster 02.08.2024
Rýchlik to veru nie je. Kilometre ubiehajú pomaly – Donato stanovil tempo okolo 110 bpm, čo je o poznanie menej než trend v súčasnom techne – a basový bubon má…
Šimon Žáček 31.07.2024
Ostře kritizovat konzumní společnost dokázala již několikrát, což mnohdy vedlo i k mezinárodnímu úspěchu – zejména v případě oscarového Parazita či megahitu Hra na oliheň.