Übermensch v Honzově pokojíku (Man of Steel O.S.T.)

Krypton se rozpadá, slepá vláda vytvořila z civilizace kokon, který puká na kusy. Nedbajíce varování předního vědce Jor-Ela (Russell Crowe) a generála Zoda (Michael Shannon), zatvrzele odmítají evakuaci na místa, kam jejich dávní předci vyslali průzkumné lodě. Pana „červené slipy na kalhotách“ dostal do rukou Zack Snyder (Sucker Punch) a první věcí, co s producentem Chrisem Nolanem (Temný rytíř) udělali, bylo, že mu je svlékli. (Opravdu je nemá). Udělat ze šaškujícího a téměř všemocného panáka chybující (rozuměj reálnou) postavu se jim povedlo. My ho potkáváme (fousatého a chlupatého) v době, kdy loví kraby někde v oceánu a pátrá po svém původu. Nakonec se samozřejmě dostane i na opulentní akce, kdy se z měst stává prach, popel a nové stavební parcely. To vše doprovázeno pořádným zvukem Hanse Zimmera, který původně hudbu k Supermanovi skládat nechtěl.

V určité chvíli může dojít k situaci, kdy se skladatel ocitne bez nápadů, témat nebo nosných struktur. V tu chvíli si musí uvědomit, že už sám za sebe nemůže přijít s ničím novým a jediná cesta, která zbývá, je začít experimentovat a diskutovat (vykrádat) s kolegy nebo je nechat pracovat místo sebe a chopit se jen úlohy, ve které jste pořád nejlepší. Hans to udělal. Media Ventures, později Remote Control Productions, spojili síly mnoha skladatelů a slili je v asi nejúspěšnější hudbutvornou mašinu současnosti, co jednou za čas stvoří zlaté dítě. V tomto případě Muže z oceli.

Zimmerova hudba je výkvět posbíraný z harddisků Remote Control Productions plus přidaná hodnota. Ženské chorály z dvacátého osmého disku, kvadrát theta, syntezátor z disku devět, kvadrát ióta. Dramaturgie, takt a načasování – Hansův citlivý mozek. U toho se pak krásně seká zahrada, jede autem, čeká na vlak. To je hlavní devízou hudby z Honzova pokojíku. Při poslechu se cítíte jako heroický machr i na záchodě s trenkama na půl žerdi.

Mluvil jsem o přidané hodnotě, ta se tentokrát projevuje v perkusích. Hans do studia pozval dvanáct nejlepších bicmanů z branže, mezi jinými to byli Josh Freese (Nine Inch Nails, The Vandals, Devo), Sheila E (Prince), Jason Bonham (syn John Bonhama z Led Zeppelin), Pharrell Williams, John 'JR' Robinson, Jim Keltner nebo Danny Carey. Dohromady to dá několik set let zkušeností, což mluví samo za sebe. Při poslechu jsou to právě bicí, které táhnou akční sekvence nahoru.

Co doslova hladí uši, je zvuk pedal-steel kytary, který se táhné celým soundtrackem. A to jak jeho akčními pasážemi, tak těmi tichými kusy (I Have So Many Questions). Někdy je z nich cítit lehký a velice sympatický mimozemský odér. Kentovo téma je pianko, šaráda a představuje až nechutně lidské pochybování, které mizí ve chvílích, kdy si Kal začne vychutnávat své schopnosti a moc (překrásná Flight), to z trubek a perkusí mrazí v zádech – v dobrém. Nezbytná elektronika tentokrát pohltila generála Zoda a jeho jednotku (všichni mají helmy jak z coveru alba Never Say Die! od Black Sabbath), která si pro vzpurného Kala později přiletí.

Tematicky album není příliš rozmanité, s čímž se dá u hrdinského eposu počítat. Jednoduché rozvržení a následné variace, kdy následuje několik drobných výjimek vypichujících určitou událost, případně situaci, jako například těžká Ignition nebo Goodbye My Son evokující dětskou ukolébavku.

Tenhle soundtrack dělá svému filmu čest. Album navíc vychází ve dvou verzích, když ta speciální obsahuje jeden disk navíc. Na ní najdeme bezmála třicetiminutovou suitu Man of Steel (Hans’ Original Sketchbook), která shrnuje to nejdůležitější z alba, plus několik dalších skladeb, do nichž smočil i holandský muzikant Tom Holkenborg aka Junkie XL. A nutno podotknout, že jde o bonus, který místy převyšuje některé skladby prvního disku. Pohodovou náladu Earth nenahradíte ničím a nejlepší část Arcade podbarvovala trailer, který většinu lidí do kina dokopal. Takže jedno velké rozhodné ano. Pokud tedy máte Honzovu tvorbu rádi a pokud máte slabost pro hrdinská témata a třeskutou akci. No a pokud nemáte, tak jsem překvapen, že jste se pročetli až sem.