Jakub Koumar | Články / Sloupky/Blogy | 28.10.2017
Jihlavský festival se přehoupl do druhé poloviny a program houstne. A ještěže tak, protože s blížícím se víkendem roste počet lidí s každým přijíždějícím autobusem. A propos, autobusy. Letošní ročník lze na festivalovou akreditaci zdarma využívat MHD, což se hodí, když se potřebujete rychle přesunout mezi projekcemi nebo když začne pršet, což je v Jihlavě už takovou tradicí.
Mezi tradice patří i sekce experimentálního filmu Fascinace, která letos doznala drobné změny. Filmové bloky jsou tematicky rozdělené, což u experimentálních filmů působí místy poněkud násilně. Ze závěrečného bloku Vzdálenosti vyčnívalo hned několik snímků, ještě nad nimi byl Pancoran australského režiséra Richarda Tuohyho, který film představil i v následné diskuzi. Dokument pracuje se záběry na hustou jakartskou dopravu natáčenou z taxíku a poslouchá motory, troubení a veškerý dopravní hluk coby městskou kompozici. Samotný vizuální prožitek je pak spletitým gamelanem – Tuohy využívá optické triky k obrazové montáži a prolínání, které krystalizuje až do geometrických obrazců. Žádné digitální triky, pouze 16 mm pás, z něhož se i promítalo. Nádhera. Minimálně slušných bylo i několik dalších filmů: Hypnodron Richarda Wilhelmera roztáčí obraz do abstraktních, hypnotických tvarů; remasterovaná verze Heavy Eyes (remastered) rakouského avantgardisty Siegfrieda Alexandra Fruhaufa zase rozostřuje obraz tak mocně, až zdůrazňuje jeho základní rysy a pohrává si s teorií, že i proces samotného kopírování je novým vnímáním reality.
Nejnavštěvovanější sekcí je bezpochyby Česká radost. Dokázal to i zaplněný sál Horáckého divadla na projekci filmu Batalives, ačkoli šel už podruhé. Batalives se zabývá čtyřmi městy vybudovanými Tomášem Baťou v různých koutech světa. Filmaři si vybrali Brazílii, Indii, Nizozemí, Chorvatsko a jako vzorový model alfu a omegu Tomáše Bati – Zlín. Každá lokace má své hlavní hrdiny: často nespokojenou vedoucí směny, ale s životním nadhledem, Brazilce milujícího vše, co je české, seniora, jehož celý život byl spojen s prací pro Baťu, poněkud naivní středoškoláky, pro něž je rozpadající se chorvatská fabrika cool místem, a chudé obyvatele postupně bouraného baťovského města v Indii. Všechny spojuje nejen život v městských konceptech, ale slovy autora hudby Tomáše Háčka i mizející stopa po našem nejvýznamnějším průmyslníkovi. Film je svižný a díky velké tvůrčí svobodě velmi lehký, až odpočinkový. Brzy se nabídne srovnání s mnohem svázanějším, ale zároveň finančně nákladnějším projektem francouzské televize Arte, sledující stejný baťovský fenomén po celém světě.
Ji.hlava, to nejsou jenom filmy a hudba, ale i výstavy a divadlo, a čtvrtý den se fanouškům dostalo obojího. Výstavu Po vrstvách představili skvělý fotograf Miroslav Machotka a kurátor Jaromír Typlt. V Domě Gustava Mahlera se rozpovídali o vztahu k Janu Svobodovi, jehož tvorba v Machotkovi rezonuje dodnes, stejně jako Mahlerovy symfonie nebo Medkovy obrazy. Došlo i na projekci nevystavených fotografií od sedmdesátých let po současnost s komentáři autora i příběhy o tajném focení strahovské rušičky. Machotka fotí dnes už výhradně na kinofilm, což mu na rozdíl od středoformátu umožňuje být pohotový a nenápadný. Pro jeho fotografie je typický rytmus, opakující se objekty, záznamy lidské činnosti v opuštěném prostředí a ostré kontrasty promítající se do neutrální šedé. V projekci představil i několik nových, barevných snímků.
V divadelním stanu způsobili hotové pozdvižení Vosto5 s Petrem Markem v hlavní roli hry Proton!!! o rozhlasové reportáži a následném pátrání po tajemné ostravské undergroundové skupině. Kus doslova přetéká vtipem a mistrnými narážkami na českou hudební scénu, přičemž se publikum snad ani pár vteřin nevydrží nesmát. Pokud vás zajímá, co dělal Pastrňákův „tata“ a jakou roli v tom měla Marie Rottrová, nenechte si hru ujít. Pořadatelé festivalu umístili představení do šapitóp, což sice mělo skvělou divadelní atmosféru, ale vsadím akreditaci, že si nějaký návštěvník odnesl se zážitkem i zárodek pro neschopenku. Ale to by v případě podzimní Ji.hlavy nebylo nic nového.
Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
27. 10. 2017 Jihlava
foto © Jakub Koumar
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.